Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Masaryk míchá trochu kokainu s hodinou dějepisu

Kultura

  10:42
Tuto recenzi filmu Masaryk uveřejnily Lidové Noviny na konci loňského prosince, když se snímek dostal k prvním divákům. Blížící se „skutečnou“ premiéru a zisk cen chápeme jako důvod k jejímu opětovnému vydání.

Snímek Masaryk. foto: Bioscop

Film Julia Ševčíka natočený podle scénáře Petra Kolečka a Alexe Königsmarka je bezesporu ambiciózní – odráží se to v jeho distribuční strategii, v mezinárodním obsazení, ale především v úkolu, který si vytkl: zobrazit mimořádně komplikovanou osobnost Jana Masaryka, a učinit to navíc na ploše relativně krátkého časového údobí.

Za rámec snímku lze považovat údajný Masarykův několikaměsíční pobyt v sanatoriu pro duševně nemocné po jeho odchodu do USA na samém konci roku 1938. Po Mnichovu se dosavadní velvyslanec ve Velké Británii propadá do depresí, a dokonce se mu vrací duševní nemoc, kterou mu diagnostikovali už před čtvrtstoletím při jeho tehdejším pobytu v USA. (Zařízení ve Vinelandu v New Jersey, kde pobýval tehdy a kam se ve filmu vrací i tentokrát, je ovšem především pomocná škola, třiapadesátiletý muž by se v ní tedy zřejmě vyjímal ještě podivněji než před lety pětadvacetiletý mladík.)

Snímek Masaryk.
Snímek Masaryk.

Pečuje o něj německý uprchlík doktor Stein, kterého trucovitý a dětinský Masaryk příležitostně označuje za nacistu. Ze sanatoria občas Jan vyrazí přednášet, tehdy také mimo jiné pozná svou budoucí přítelkyni, hudební kritičku Marcii Davenportovou (ve skutečnosti ji potkal až v roce 1941).

Nenávist k Benešovi

Především se ale diváci spolu s Masarykem co chvíli vracejí k předcházejícím událostem. Je jim předvedeno, jak si nekonvenční diplomat dovedl vyrážet z kopýtka: špásuje se ženami, šňupe kokain a extaticky tančí – to vše se ale odehrává v dost povrchní zkratce a bez valné přesvědčivosti. Karel Roden má sice pěkně vytvořenou „masarykovskou“ pleš a v brýlích se svému předobrazu celkem podobá, ale v těchto scénách citelně postrádá živočišné charisma a osobní kouzlo, které by z něj mělo vyzařovat.

Masaryk ovládl České lvy. Získal rekordních dvanáct sošek

Nejobsáhleji se snímek věnuje Masarykovu diplomatickému úsilí, kdy se jako velvyslanec v Británii krátce před Mnichovem snaží dosáhnout sluchu u špiček britské a také francouzské politiky a přimět je, aby neopustily Československo v jeho odhodlání bojovat proti německé agresi. Jednání, která vede, jsou složitá a vyčerpávající (pohříchu i pro diváky), a když už to vypadá, že se snad přece podařilo vykřesat jakousi naději, přichází krach.

Filmový Masaryk se dostává do ostrého rozporu s Edvardem Benešem, obzvlášť ho zasáhne, když se dozví, že si údajně Beneš od mocností objednal jejich ultimátum jako alibi k ústupkům. Sám sobě Masaryk vyčítá selhání a Beneše nenávidí. Přesto se zanedlouho stane ministrem zahraničí v jeho exilové vládě – a tady už se snímek s diváky loučí. Neukazuje tedy nejen složitý začátek, ale ani vypjatý a bizarní konec Masarykova osobního i veřejného života. Bez obojího je přitom jeho portrét nutně jen kusý a nedostatečný.

Zvolený výsek, podaný navíc v poměrně nespojitých přeskocích z jednoho místa a času do jiného, na zobrazení a vysvětlení Masarykova údělu nestačí. Z významné části také snímek předvádí svou ústřední postavu ve stadiu ataky duševní nemoci – tudíž může těžko vypovídat o jejím skutečném charakteru či názorech.

Tíže zodpovědnosti za zděděné jméno i republiku, komplikované vzpomínky na otce, rozpor mezi povinností a bohémskou povahou, to vše je tu spíše jen snaživě popsané, poskládané vedle sebe a povrchně ilustrované. Nedaří se vytvořit ze všech těchto ingrediencí skutečně silnou a dramatickou syntézu. Více než o propracovaný portrét Masarykovy osobnosti jde o další disputaci dobových postav nad mnichovským traumatem, jakou nabídlo například televizní České století. A popravdě řečeno nepůsobí Masaryk ani o mnoho výpravněji. Angažmá zahraničních herců do příslušných rolí je sice dobrý a následováníhodný počin, jejich výkon ovšem bohužel většinou také odpovídá spíše televizním standardům.

Celkově Masaryk vypadá jako pokus zpestřit poněkud úmornou hodinu dějepisu trochou fabulace, spekulací a pikanterií. Přičemž ve výsledku publikum ani neví, jak moc a v čem vlastně může Masarykovi věřit.

Masaryk

ČR, SR 2016

Režie: Julius Ševčík

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...