23. dubna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Moliérův Lakomec v Brně. Boleslav Polívka versus Harpagon

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Boleslav Polívka jako Harpagon. Inscenace Lakomec (2018). Režie: Stanislav Moša. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Boleslav Polívka jako Harpagon. Inscenace Lakomec (2018). Režie: Stanislav Moša. | foto: Městské divadlo Brno - Tino Kratochvil

BRNO Trio ikonických dramatických postav na činoherním jevišti Městského divadla Brno nyní Bolek Polívka završil jako Harpagon. Po Židu Shylockovi a Králi Learovi se herec dostal ke svému vůbec prvnímu Moliérovi. Inscenaci slavné komedie Lakomec režíroval Stanislav Moša.

Mimořádné frašce a stále je dné z nejlepších komedií světa je letos rovných 350 let. A do doby jejího vzniku chce svou inscenaci bez jakýchkoliv aktualizací vročit také Moša. Slouží mu k tomu jednak scénografie, ale i v jiném plánu režie zdůrazňuje, že tady jde o historické divadlo na dnešním divadle. Výpravu inscenace totiž pojednal Jaroslav Milfajt jako téměř realistický honosný zámecký interiér z poloviny sedmnáctého století.

Bytelně působí stěny, čtvery vstupní dveře, stejně jako pevný stůl, obrovský krb, veliká truhla a mocný dobový lustr útočí na diváka svojí iluzivností. Také kostýmy Andrey Kučerové vycházejí z dobové módy, Polívka část představení odehraje v paruce typické pro Francii Moliérovy doby.

Peníze až v první řadě. Harpagon Boleslava Polívky s policejním komisařem Patrika Bořeckého.. Inscenace Lakomec (2018). Režie: Stanislav Moša.
Boleslav Polívka, Michal Isteník, Jakub Uličník, Jiří Mach, Alan Novotný. Inscenace Lakomec (2018). Režie: Stanislav Moša.

Milfajt navrch na forbínu postavil historickou budku s nápovědou a také barokní mušle-stínidla vrhající světlo v onom efektním barokním podsvícení na jeviště. A navrch všeho: na počátku obou polovin dobově kostýmovaná nápověda Zdena Chlumská dělá pukrle před obecenstvem, aby ji posléze kolegové nasoukali do on ébudky a poté zase vytáhli. Realistickou iluzi tedy navrch povyšuje režií zdůrazňovaný fakt, že přihlížíme důsledně přiznanému divadlu.

Co nám těmito postupy inscenátoři sdělují? Tuto mocnou komedii o nezřízené hrabivosti lze sice pozorovat v „kdysidobách“, ale i tak je jasné, jak přiléhá k pragmatickému dnešku, kdy honba za penězi a jejich kumulování je společensky jasným a žádaným symbolem úspěchu. Bude však potřeba říci, že tento režijní koncept je v jiném pohledu i pohodlný a alibistický. Jinými slovy: Mošova inscenace po čase přece jen poněkud splaskne do podoby zaprášené komedie, místy se mi tady stýskalo po razantnějším režijním gestu a výkladu.

Není však složité domyslet důvody pro tato řešení. Z inscenace totiž jasně a výmluvně (a to taky trochu k její škodě) leze spíše jiný vzkaz než nějaký nadčasový morální apel o skrblictví. Ostatně prozíravě a správně nemoralizoval ani sám Moliére. Tady se však říká zejména jedno. Středobodem dění tady není Harpagon, ale Polívka, který ho náhodou hraje. Ne lakotný stařec, ale populární herec usměrňuje tok děje, jeho možné zákruty, řídí všechny jeho aktéry. Polívka to tady vše diriguje, a přestože to dělá povětšinou správně, přece jen to kompaktní výsledný dojem z večera drolí.

Burácivá karikatura skrblíka

Samozřejmě že tato role je přirozeným těžištěm kusu. Polívka na ni zajímavě jde proti zažité konvenci, v níž mnozí představitelé hned od počátku moc tlačí na pilu a halasně i gesticky tohoto hamižného skřeta parodují. Herec svého skrblíka zpočátku nehraje s burácivou karikaturou, i když se po čase dostane k jeho nápaditému zesměšňování. Je to ale ponejvíce ukázka Polívkova hereckého inventáře než nějaký jasně a ve spolupráci s ostatními kolegy modelovaný výkon.

A právě neřízená střela Polívka, který dokáže diváka spolehlivě odzbrojit verbální pohotovostí, legrační grimasou, štěknutím do publika, křížením čakanů do tvaru srdce, ale ukazuje, že by inscenace potřebovala přece jen nějaký pevnější a výmluvnější dozor. Vedle své hvězdy si ale diváci v Mošově inscenaci naplno užijí i další dva výkony. Verva, s níž přichází a modeluje svoji dohazovačku Frozinu Alena Antalová, místy až zajiskří ve srážce s nastíněným Polívkovým hereckým bytím. Podobně Michal Isteník v dvojroli kuchaře a kočího až s šelomským výrazem odráží a místy i přehrává příliv nevyzpytatelné Polívkovy energie. Ostatní protagonistovi večera spíše jen přihrávají.

Přes naznačená manka inscenace lze kvitovat s uznáním nový moderní překlad Zuzany Čtveráčkové (užijete si tady slova jako fešulíni či genetický zvratek) nebo i fakt, že na rozdíl od dvou jmenovaných předchozích Shakespearů s Polívkou nesituovali nyní tuto komedii na rozlehlé a ekonomicky výtěžnější jeviště muzikálové scény, kde činohra (jedině na porty) přece jen poněkud skřípe a oslabuje magii mluveného jazyka. Méně je někdy více; a navrch jsou veškeré vypsané reprízy Lakomce do konce sezony vyprodané.

Moliére: Lakomec

Režie a úprava: Stanislav Moša

Překlad: Zuzana Čtveráčková

Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Andrea Kučerová

Hudba: Mirko Vuksanović

Městské divadlo Brno, premiéry 24. a 25. 3.

Luboš Mareček, divadelní publicista
  • 0Diskuse




HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů
HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů

Maminka pod přezdívkou Adenka84 dokazuje, že opravdu lze omládnout! Během pár měsíců zhubla dvacet kilogramů – se dvěma dětmi, při návratu do práce a potížích se štítnou žlázou.