Zvjagincevův film se tentokrát neodehrává v Rusku mafiánů, vodky a zjevného úpadku. Jeho postavami jsou slušně situovaní Moskvané, kteří by docela dobře mohli žít třeba v Praze nebo v Paříži. Žeňa a Boris právě završují svůj rozvod. Boris čeká dítě s novou přítelkyní a Žeňa má také perspektivní známost. Po lásce mezi manželi není ani stopy, a co hůř – z jejich kalkulů se zcela vytratil dvanáctiletý syn Aljoša. Nechce ho ani jeden z rodičů, ani babička, která svou dceru nesnáší stejně jako Žeňa Aljošu. Neláska (tak zní originální název snímku) se předává z generace na generaci. Namísto soucitu přichází jen pokrytectví – jediný důvod, proč se Aljošův otec bojí rozvodu a opuštění syna, je „pravoslavná šaría“, která vládne ve firmě, kde je zaměstnán.
  |
RECENZE: Zmenšování. Matt Damon předvádí, že na velikosti tak úplně nezáleží |
Když jednoho dne Aljoša zmizí, příznačně si toho nikdo nejprve ani nevšimne. Teprve potom nastoupí čím dál zoufalejší pátraní. Stejně jako je dlouhé a marné hledání Aljoši, obtížně se hledá i záblesk skutečného citu v jeho rodičích. Jejich okoralost ještě po letech výmluvně rezonuje se zprávami z ukrajinských bojišť, kde ti, kdo mohou rozhodovat, také sobecky a bez soucitu ignorují prosté nároky těch bezmocných.
Andrej Zvjagincev se k tématu bolestného, narušeného vztahu rodičů a dětí vyjadřuje od počátků své tvorby. Tentokrát je jeho obžaloba skutečně rozhořčená: nic nedaruje postavám ani divákům. Citové zmrzačení (nejen ruské) střední třídy předkládá jako zásadní problém, bez jehož vyřešení nebudeme žít v lepším světě.
Realistický až dokumentární styl dodává snímku věrohodnost i tam, kde jinak začíná být vyhraněnost postav trochu podezřelá – to platí zejména o „macešsky“ zlé Ženě, v rámci předepsaných limitů výborně zahrané Marjanou Spivakovou. Místy Nemilovaní hraničí s citovým vydíráním. Ale právě o to jejich režisérovi nejspíš jde: vydolovat cit z těch, o nichž už téměř ztratil iluze.
Nemilovaní Rusko, Francie, Německo 2017 Režie: Andrej Zvjagincev Premiéra 18. 1. |
