Jeho romány zde nejsou neznámé, zejména Hořký měsíc, který do filmové podoby převedl režisér Roman Polanski. Pokušení nevinnosti je však jeho první esejistickou knihou přeloženou do češtiny. Třebaže ve Francii vyšla již v 90. letech minulého století, neztratila nic na aktuálnosti. Jeho brilantní analýzy většinou nezestárly a v současné české společnosti, jež se posunula do konzumního ráje a v níž únava z demokracie má stále obludnější podobu, mohou rezonovat naléhavěji než před dvaceti lety.
RECENZE: Za Alpami. Stahují se nad matičkou Evropou temná mračna? |
Bruckner na řadě příkladů odhaluje, jak současný člověk ztrácí pocit odpovědnosti a pouze se „snaží využívat výhod svobody a nenést žádné následky“. Místo toho, aby usiloval o to, překonat obtíže, jež život přináší, dobrovolně, ba radostně přijímá jídelní lístek postmoderní doby, který autor charakterizuje dvěma slovy: infantilismus a viktimizace. Tedy být věčným nedospělým jedincem a zároveň rozmazlenou, stěžující si obětí.
Bruckner dokazuje, že dnešní sebestředná tvář jedince nevznikla až nyní, ale její podstatné rysy souvisejí již s příchodem modernity. „Lidé, kteří dříve aspirovali na titul svobodného člověka, stáli před dvojím úkolem: museli se vzdálit od tupého stáda a pracovat na tom, čím chtěli být.“ To vše ale dnes převážně zmizelo.
Svoboda být sám sebou se stala břemenem a dosažená vítězství se stále více podobají rozčarování a připomínají spíše porážku. Vysněný ráj ztratil slibovanou poetiku a ztělesnil se v podobě magického supermarketu. „Konzumerismus je pokleslé náboženství, víra v nekonečné vzkříšení věcí, kde supermarkety jsou určitým typem kostela a reklama evangeliem. Vše mizí s výjimkou nikdy nekončícího mizení.“
Jedinec stále více obklopen vším, co si může jen představit, a možnost mít vše hned se staly legitimní slastí: „Kreditní karta – tím, že zrušila materiální existenci peněz – poskytuje iluzi, že vše je zadarmo.“ V tomto dnešním koloběhu však jedinec, už z plytkosti, která ho obklopuje a na níž se svědomitě podílí, se bojí být sám sebou, nebýt druhými milován. Volný čas se stává utrpením a lidé se musejí „bavením“ unudit k smrti, Ztratila se tak i někdejší výsada vyvolených – nedělat nic.
Pascal Bruckner - Pokušení nevinnosti.
Ideály se vytratily nahrazeny terorem slasti. Nikdo je nepostrádá. Někdejší rebely vystřídali rozmazlení rošťáci: „V dnešní době není nic konformnějšího než antikonformní povstalec.“ Původní vzpoury dospělosti vystřídal paralelní a povrchní obraz smajlíků a lajků. Jak nevinný se zdá ještě nedávný svět, v němž, jak Bruckner upozorňuje, pro Williama Burroughse a Allena Ginsberga „první halucinogenní drogou není yago nebo mescalin, nýbrž týdeník Time a televize“.
Ojedinělý a skvělý je rovněž Brucknerův rozbor války po rozpadu bývalé Jugoslávie, kdy kat se vydává za oběť a napadený za viníka. Svým způsobem i předpovídá návrat autoritářských režimů ve střední Evropě. „Mějme se na pozoru, jakmile se nějaký národ začne ve jménu minulého utrpení dovolávat svatosti, jakmile začne vystavovat na odiv své rány a vzývat své mrtvé. Znamená to, že chystá nějakou podlost a že paměť místo aby bránila masovým vraždám, je probuzena, aby umožnila spáchat další.“
Jistě, nemusí jít hned o vraždy. V této souvislosti Bruckner zdůrazňuje, že „podobně jako demokracie, i svoboda je nejvzácnější, když je ohrožena“. A dodává, že žádná potíž není sama o sobě nepřekonatelná: „Člověk potřebuje zůstat nesouhlasící bytostí plnou rozporných ideálů, člověkem, pro nějž není konflikt prokletím, nýbrž bohatstvím.“
Pascal Bruckner: Pokušení nevinnosti Přeložil Lubomír Martínek, vydalo nakladatelství Pulchra, Praha, 2017 |
