Hra vznikla na objednávku Městského divadla v Bratislavě, kde také – ovšem pod titulem Doktor Macbeth – měla premiéru. Autoři reagovali na prezidentskou kampaň Roberta Fica, plnou „překvapivých“ životopisných údajů. Všechno, co o okolnostech vzniku hry i o zasazení mocenské zápletky do listopadových dnů 1989 uvádějí v programovém letáku, působí ve své hutnosti přesvědčivěji než dílo samotné.
Překlad do češtiny přibral i pražské reálie, tedy ne Bratislava, ale Praha, ne Verejnost proti násiliu, ale Občanské fórum. Inspirace Shakespearovým Macbethem se snad odráží v aktivitě manželského páru bezohledných kariéristů, jejich mocensky podmíněný a vyhasínající vztah opentlený sexuálními eskapádami připomene i drama Kdo se bojí Virginie Woolfové od Edwarda Albeeho.
  |
Primář kardiolog Petr (Miroslav Etzler) očekává jednoho listopadového večera ’89 hosty na svých narozeninách. Jeho manželka Naďa (Zuzana Slavíková), pracovnice normalizační televize a dcera člena ÚV KSČ, cynicky komentuje počínající sametový převrat, nevěří ovšem, že by se „jim“ to mělo podařit. Na oslavu se zpožděním dorazí pouze dva účastníci (ostatní zřejmě vyčkávají a nechtějí si s nomenklaturními kádry zadat). Zdravotní sestra Majda (Veronika Khek Kubařová alternující s Annou Kulovanou) se nadšená vrací z Václavského náměstí, působí jako čistá idealistka, to i ve víře, že Petr, s nímž má poměr, se rozvede.
Kostlivci vypadávají ze skříní
Později přijde Petrův zástupce Michal (Jan Plouhar), čerstvý předseda stávkového výboru v nemocnici. Jde mu především o získání Petrova postu a nepřišel ani tak blahopřát jako spíš vyjednávat (když odstoupíš z funkce sám, nebudeme tě muset vyhazovat). A začínají vypadávat kostlivci ze skříní. Michal zavinil smrt pacientky kvůli své opilosti na sále, Petr svého předchozího konkurenta udal a pak mu, postiženému infarktem, nepřivolal pomoc. Oba lékaři se drží v šachu, do toho přibude sex jako mocenská pomůcka (dvě přerušené soulože na jevišti) a množství politických reálií včetně v zoufalém forte nepravděpodobně znějícího Petrova výkřiku, že stávkujícím jde dokonce o zrušení vedoucí úlohy strany. Do poněkud křečovitého vztahového balábile, které dost šustí papírem, se ozývají i autentické hlasy listopadových balkonů (Václav Havel, Marta Kubišová). Jediná idealistka na scéně Majda, která se nechtěně seznámila se skutečným morálním profilem obou doktorů, musí pak být ve finále fyzicky zlikvidována.
RECENZE: Dílo (Das Werk). Kdo to má vydržet? |
Předností inscenace, z níž ak tuálněji vyznívá varování před oportunisty než před prokazatelnými zloduchy, je herecké obsazení. Miroslav Etzler obdařil „Macbetha“ Petra smyslným gustem a obezřetným křiváctvím. Zuzana Slavíková jistými tahy črtá bezpáteřní megeru, diskutabilní zvláštností předlohy je, že cynická Naďa nešetří plus minus vtipnými hláškami, takže publikum má tendenci „jet“ s ní. Janu Plouharovi věříme chladnokrevný „revoluční“ kalkul v roli Michala, nikoliv však profesi lékaře, byť ve zkorumpovaném režimu. Veronika Kubařová pak vůči třem zmíněným představuje herecky dostatečně silnou opozici v kreaci naivní, ale čestné oběti hrůzné čtverylky.
Divadlo v Řeznické v posledních měsících dramaturgicky ne uhýbá před znepokojivými tématy, několik předchozích titulů však vyznělo přesvědčivěji.
Valeria Schulczová, Roman Olekšák: Sametová noc Překlad: Yvetta Srbová Režie a výprava: Valeria Schulczová Divadlo v Řeznické Premiéra 28. 2. |
