RECENZE: Rodina Cousteauových dopřává publiku velkou show ve filmu Odysea

Hlavní postavou filmu Odysea francouzského režiséra Jérôma Salleho je samozřejmě sám Jacques-Yves Cousteau: odvážlivec a snílek, jehož jméno se stalo jednou z nejvýraznějších značek populární kultury druhé poloviny 20. století. Letec, který po zranění při autonehodě našel novou životní lásku: oceán. A dokázal pro ni nadchnout obecenstvo po celém světě, včetně odvěkých suchozemců, jakými byli třeba Češi. I když hlavní odbytiště jeho dobrodružných dokumentů bylo samozřejmě jinde – v Americe. Pro ni vytvořil originální způsob prezentace podmořských krás, který má dnes pokračovatele v četných pořadech žánru „docu-soap“. Nenabízel jen výlety pod hladinu, ale dramaticky vystavěné příběhy posádky lodi Calypso – v dokumentárním duchu, ale s velkým podílem autorské manipulace.

Snímek Odysea poctivě sleduje mořeplavcův život od skromných začátků přes vybudování světové show až po vystřízlivění z velkého snu a nalezení nových cílů. Cousteaua ukazuje jako vizionáře a odvážlivce, ale i jako muže, který v některých životních fázích obětoval svému snu a slávě až příliš mnoho: rodinné vztahy i osobní integritu. Přitom rodinný prvek byl jedním z pilířů Cousteauových pořadů.

Filmové premiéry: genderová pohádka pro mladé i Ben Affleck jako gangster

Cousteaua v průběhu celého jeho života hraje osmapadesátiletý Lambert Wilson, který pro úvodní pasáže dokázal téměř věrohodně omládnout. Spíše opačné úsilí musela vynaložit čtyřicetiletá Audrey Tautouová – její stárnutí v roli Simone Cousteauové je jedním z nejpůsobivějších momentů tohoto snímku. Nejde samozřejmě jen o proměnu fyzické podoby, ale celé osobnosti ženy, která měla v budování a řízení Cousteauovského impéria zcela zásadní úlohu. A zároveň se musela vyrovnávat s vyprchávajícím vztahem a s jinými než jen podmořskými dobrodružstvími svého manžela.

Neméně významnou úlohu mají v příběhu Cousteauovi synové Philippe a Jean-Michel. I ve vztahu k nim se Jacques-Yves ukazuje jako rozporuplný charakter. Často klade na první místo jiné věci než otcovskou lásku, ale také se jí nezříká – zvlášť, když je dobrá pro byznys. Dramatický průběh má zejména vztah s Philippem. Ten se po počátečním odcizení stává výraznou součástí rodinného podniku, aby posléze opět dospěl k revoltě následované novým smířením a nakonec tragickou Philippovou smrtí při havárii letadla.

V některých ohledech je snímek až příliš návodný – třeba ve scéně, kdy Philippe při pohledu na odpadky vyhozené do moře dochází k ekologickému procitnutí. Zvláštně působí i závěrečný ekologický obrat samotného otce Cousteaua – za zvuku symfonických smyčců tu dochází až k nekritické apoteóze. Nevyhnutelnou ironii tohoto nového apoštolství krachujícího showbyznysmena film s diváky nesdílí.

Z Odysey se toho bezpochyby lze dost dozvědět. Ale k podstatě věci se stejně nejlépe dobral poetický film Wese Andersona Život pod vodou z roku 2004 –i když ten, jak známo, o slavném Cousteauovi v žádném případě není.