Činohra Národního divadla Brno tak v režii svého ředitele Martina Glasera představila dramatický text, který se od předloňské premiéry v berlínském Deutsches Theater a frankfurtském Schauspielhausu stal mezinárodním divadelním hitem. Hra v přibližně osmi desítkách nastudování obletěla svět, což lze vyrozumět zejména z internetové stránky www.terror.theater.
Tento web vznikl nejen pro mapování nových inscenací Teroru, ale zejména jako virtuální prostor, kde se přehledně zobrazují verdikty publika v jednotlivých zemích. Také Brno se připojilo, Praha bude hlasovat od poloviny listopadu, kdy bude mít Teror premiéru i v hlavním městě.
Von Schirachův text je pro publikum přitažlivý díky aktuálnímu tématu a také svou interaktivní formou. Divák tady na vlastní kůži pocítí tíhu soudního rozhodování, stane se obhájcem či žalobcem pilota Larse Kocha. Tento major německých vzdušných sil sestřelí airbus se 164 cestujícími, který unesl terorista. Stroj letí na lince Hamburk–Mnichov a z donucení únosce má dopadnout na stadion, kde právě 70 000 diváků sleduje fotbalový zápas. Je třeba rychle jednat a Koch vypálí, i když nedostal přímý rozkaz…
RECENZE: Festival Divadlo. Plzeň zažila maďarské záchvaty šílenství |
Nejde tady však jen o nějakou chytrou divadelní publicistiku posvěcenou podobnými hrůzami posledních let. Autor je původním školením vrcholový právník, což se odrazilo nejen v mistrně hyperrealistickém zachycení tohoto přelíčení, kdy divák může být katem či osvoboditelem. Vedle drsného příběhu elitního vojáka z textu vyvstávají témata důležitější a obecnější: jak je to s hodnotami euroatlantické demokracie a s jejich obranou? Státní zástupkyně s odvoláním na německou ústavu žádá přísné potrestání, špičkový advokát zproštění viny. Nestranný předseda senátu vyzve pomyslné soudce z lidu v hledišti k vyřčení jejich verdiktu.
Režisér Glaser chce ve své inscenaci nechat působit zejména tíhu slova, argumentů. Von Schirachův text je věcně a přesně napsané sprecht drama, které lidem uvyklým na odlehčené příběhy či slovník může ve dvou hodinách připadat až umluveně ztěžklé. Tyto minimalistické dialogy a logicky konstruovaná, přesně volená souvětí (jen závěrečná řeč státní zástupkyně představuje několikaminutový monolog!) mohou zčásti utlačovat diváckou pozornost. A Glaser to divákům naštěstí nijak neulehčuje. Většina večera, v němž účinkující prostě sedí u čtyř stolů, postrádá větší fyzickou akci, děj se neoživuje světelnými střihy, zcela chybí scénická hudba. Tady se akcentuje vrcholně iluzívní divadlo se sugerováním hyperrealistického zážitku z přelíčení. Ostatně hlediště je tady sedmou dramatickou figurou hry, figurou vynášející konečný verdikt.
Je tedy jasné, že velká tíha leží na věrohodnosti herců, kteří mají mezi sebe diváka doslova vtáhnout. To se daří zejména nestranné hlavě soudu v podání Zdeňka Dvořáka. Jeho nevtíravost při prosbách o vlastní názor publika je tady v kontrastu s profesní naléhavostí a neústupností Evy Novotné v pozici žalobkyně. Přesnou strohost i vnitřní neústupnost vojáka nabídl Jan Grundman jako Koch. Figurou jako z amerických filmů v soudním žánru je obhájce Martina Siničáka.
Glaserova inscenace aktuální německé novinky je hodnotná v tom, že úzkostlivě dbá na to, aby diváka předem nijak názorově nemasírovala. To aby finální soud vynesl jen a jen on. Dělá to správně za pomoci jakési naoko režijně nevzrušené, statické podoby. Zdařilá inscenace Teror je přitom paradoxně ukázkou divadla, které si naopak velmi akčně o váš názor řekne a nepustí vás bez něj.
P. S. Momentálně 61,2 procenta diváků celosvětově hlasovalo, že pilot je nevinen, web eviduje už téměř 360 tisíc hlasů
Ferdinand von Schirach: Teror Režie: Martin Glaser Scéna: Pavel Borák Činohra Národního divadla Brno, první veřejné soudní přelíčení: 13 .října 2017 v divadle Reduta |