RECENZE: Upgrade. Nápaditý a technologický brouk v lidské hlavě

Automechanik ze staré školy Grey Trace si nelibuje v technických vymoženostech, které přináší nová doba. Jedním ze sběratelů, pro které opravuje stará (tedy ta dnešní) auta, je nicméně i mladý, zámožný a podivínský technologický vizionář Eron Keen. Cestou od něj, když Greye veze ve svém samořiditelném autě jeho partnerka, dojde k tragédii: vozidlo kdosi „hackne“ a odveze do odlehlé čtvrti, kde posádku přepadne banda roboticky vylepšených ničemů. Mladá žena je zavražděna a Grey skončí na vozíku, neschopný samostatného pohybu. Jeho motivace k dalšímu životu je nulová, dokud jej ovšem nenavštíví Eron a nenabídne mu pomoc: mohl by mu implantovat miniaturní zařízení, které je schopné řídit jeho motorické funkce místo poškozené míchy. Onen zázrak je ale teprve ve vývoji a potřebné atesty v nedohlednu, operace by tedy musela být přísně tajná.

Účinky implantátu jsou okamžité a předčí Greyovo očekávání – zejména když na něj voperovaná pomůcka promluví. K pomoci s pohybem dostal totiž Grey nádavkem jakéhosi vnitřního „parťáka“, nadaného umělou inteligencí a mnoha mimořádnými schopnostmi. Díky němu může Grey zahájit soukromé pátrání po vrazích. Musí ovšem zvážit, do jaké míry předá svému pomocníkovi vládu sám nad sebou...

RECENZE: Důvěrný nepřítel. Sex s inteligentním domem nevede k ničemu dobrému

Australský scenárista a režisér Leigh Whannell se záměrně vrací ke stylu akčních sci-fi a kyberpunkových snímků z 80. a 90. let minulého století. Mezi svými vzory v tomto ohledu jmenuje na prvním místě Cameronova Terminátora – snímek, který navzdory relativně nízkým produkčním nákladům nabídl nezapomenutelný zážitek. Zároveň ale zmiňuje i zdánlivě dost odlišnou oblast kinematografie, Upgrade je podle něj svého druhu variace na Scorseseho Taxikáře: „Hlavní záporák není někde tam venku, ale ukrývá se ve vás a vy se s ním musíte utkat o to jedno fyzické tělo, které sdílíte.“

Upgrade se nepochybně nezapíše do dějin filmu tak jako obě zmiňovaná díla, ale osvědčené motivy „upgraduje“ se sympatickou nápaditostí. Smeknout je třeba zejména před tím, že navzdory omezenému množství variací na zvolené téma se Whannellovi nejspíš podaří přinejmenším část diváků překvapit rozuzlením.

Svět Upgradu je patřičně drsný, neútulný a bezútěšný. Trochu to možná Leigh Whannell přehnal s názorností třeba ve scéně ze squatu, kde sídlí geniální hackerka, kolem níž se dekorativně potácejí lidské trosky závislé na virtuální realitě. Dobré na tomto filmu ale je, že řadu výjevů je možné brát s humorem, jaký obvykle poskytuje sledování snaživých „béček“ – a tady se s ním často pracuje záměrně.

Pokud jde o herecké výkony, Loganu Marshallovi-Greenovi v hlavní roli lze v akčních momentech docela dobře uvěřit, že není jen člověk a že jej ovládá někdo jiný. Do paměti se nicméně více vtiskne podoba jiné postavy, geniálního dítěte Erona Keena v podání Harrisona Gilbertsona.

Odpověď na klíčovou otázku, zda se máme bát umělé inteligence, tu není nijak překvapivá, ale zato je důrazně vyslovená a zábavně podaná. Ne že by se lidstvo z podobných varování někdy po učilo...