RECENZE: Útěk z vězení v Dannemoře. Vězeňská romance z amerického buranova

Podle skutečných událostí už vzniklo mnoho filmů či seriálů, například pověstné Fargo bratří Coenů. Série Útěk z vězení v Dannemoře, jejímž režisérem je Ben Stiller, se ovšem mohla na skutečné události opravdu spolehnout. Jsou tak podivuhodné, tristní a výmluvné, že už vzápětí poté, co vyšly najevo, se o nich v americkém tisku psalo jako o materiálu pro Hollywood.

Útěk dvou vězňů ze zařízení s maximální ostrahou v okrese Clinton patřil v létě 2015 k hlavním tématům zpráv. Nejen během rozsáhlého honu na uprchlíky, ale zejména poté, co se jeden z nich po dopadení velmi ochotně rozmluvil a podal podrobné svědectví o tom, co útěku předcházelo. Jednou z fascinujících stránek příběhu byl ohromný objem dřiny, kterou tento vězeň s příznačným jménem David Sweat vykonal. Bez plánů, jen s pomocí vlastní představivosti vymyslel únikovou cestu do kanalizace, kam se musel prodrat řadou překážek z betonu či oceli.

Ještě více pozornosti si však získal příběh o tom, jak Sweat a jeho komplic Richard Matt přišli k nezbytným nástrojům. Oba totiž udržovali milostný kontakt s šéfovou krejčovské dílny, kde byli vězni zaměstnáni. Dáma jménem Tilly Mitchellová uvěřila, že ji čeká lepší život v Mexiku, a pašovala vězňům například listy pilky skryté v mraženém mletém mase „na přilepšenou“. Další pozoruhodnou stránkou bizarní události byly totiž výsady velmi volného režimu, kterých zejména Matt ve vězení požíval.

Oběť žalostné touhy

RECENZE: Geniální přítelkyně. Elena a Lila dostaly tváře

Už tak, jak se stal, je tento příběh ukázkovou moralitou o vině, trestu a impozantním, leč marném vzdoru vůči spravedlnosti (a to dokonce se zaslouženým odstupňováním odplaty!). Seriálová interpretace se tomuto vyznění nikterak nevzpírá a soustřeďuje se zejména na prokreslení jednotlivých postav, vztahů mezi nimi a prostředí, v němž je můžeme pozorovat. Zejména díky vynikajícímu obsazení je to opravdová (byť trochu provinilá) radost, sledovat všechny zúčastněné nešťastníky, pro které má Ben Stiller nepochybně jistou slabost, ale především se jim – nazvěme to pravým jménem – vysmívá. Královnou všech těch tragikomických existencí je nehezká a sexuálně neukojená Tilly, na jejíž podobě s předobrazem si dali tvůrci obzvlášť záležet. Jejím neštěstím jsou její touhy a ambice, které ale směřují jen k jiné verzi hloupé existence, než je ta aktuální, jež ji nudí.

Paul Dano je přesvědčivý jako dříč a v podstatě naivní dobrák (i když pro nic za nic také ve vězení nesedí) Sweat, do něhož je Tilly zamilovaná. Šéfem celé akce, který se fyzicky nijak nepředře, je ovšem „kápo“ Matt. Toho Benicio Del Toro výborně sehrál jakožto druhořadého seladona a třetiřadého umělce, který obdarovává personál věznice svými kýčovitými obrazy a ten mu za to poskytuje nejrůznější výhody.

Více než vězeňské prostředí samo o sobě tu hraje zásadní roli duch amerického buranova, uprostřed něhož je zařízení umístěno a odkud aktéři pocházejí. Prostředí šlendriánu, nevkusu a ubohosti, která bolí méně, když je nepřiznaná, ale o to větší škodu pak může natropit, když ji někdo jako Tilly alespoň zčásti nahlédne a zatouží se z ní vymanit.