RECENZE: Zrodila se hvězda. Spolehlivý astronomický jev

Začínající hvězdu showbyznysu tentokrát hraje Stefani Germanottová, známá též jako Lady Gaga. Ta v současném popu představuje zosobnění plánovité provokace, důsledné profesionality a fenomenálního úspěchu, pro mnohé ovšem i manýrismu a vyprázdněnosti. Úloha skromné písničkářky, která teprve začíná dobývat svět showbyznysu, je pro ni tedy zdánlivě výrazný protiúkol. Svým výkonem ovšem dokládá, že její obvyklá image je také jen dobře zahraná role.

Příběh s názvem Zrodila se hvězda se objevil na plátnech kin poprvé v roce 1937. Fredric March v něm představoval úspěšného herce, jehož kariéru ničí alkoholismus, a Janet Gaynorová talentovanou adeptku herectví, které on pomůže ke slávě. Jejich vztah dospěje až ke svatbě, záhy ovšem přichází krize. Talentovaná žena svého partnera zastíní, jeho profesionální život se hroutí, alkoholismus se zhoršuje a ani léčba jeho problém účinně nevyřeší. Mladá herečka, která už má dveře ke slávě dokořán otevřené, však nezapomíná, co pro ni její manžel dříve udělal, a rozhodne se obětovat kariéru péči o něj. Její manžel však není o nic méně ušlechtilý a také on chce dát štěstí své ženy přednost před svým sobectvím.

Autorům tohoto příběhu, Williamu A. Wellmanovi a Robertu Carsonovi, se za něj v roce 1938 dostalo Oscara a nesmrtelné slávy: čestné místo jim samozřejmě patří iv titulcích nynějšího zpracování. Scéna udělování výročních cen má ostatně ve všech filmech Zrodila se hvězda z různých dob pevné místo a je to jedna z věcí, jejíž proměny je poučné vidět – od Oscarů ve 30. letech, které připomínají spíše trochu větší rodinnou sešlost, až po show, jakou je v aktuálním snímku předávání cen Grammy.

RECENZE: Zloději. Působivý snímek, který dojal Cannes

Kostra příběhu zůstala ve všech érách totožná, měnily se však akcenty i některé příznačné detaily. Tou hlavní proměnou byl postupný převod příběhu z hereckého prostředí do muzikantského. Jakýmsi mezičlánkem byla druhá, nejvelkolepější verze příběhu s Judy Garlandovou a Jamesem Masonem z roku 1954. Přestože nešlo o „pravý“ muzikál, vévodí tomuto filmu vložená dlouhá muzikálová pasáž. Americkou filmovou akademii tehdy Hvězda k udělení Oscarů nepřiměla, zato zahraniční novináři udělili Garlandové i Masonovi Zlaté glóby.

V 70. letech přišel „odvaz“, dojemný příběh byl přesazen do prostředí bouřlivých stadionových koncertů a hudebních hvězd provádějících pod různými vlivy všelijaké kousky. Hlavní ženskou roli dostala Barbra Streisandová, mužskou Kris Kristofferson a Zlaté glóby se opět jen hrnuly – tentokrát nejen pro oba představitele, ale i pro celý film a pro hudbu. A Barbra Streisandová dostala také Oscara za píseň.

Slabinou posledně jmenované verze byla naprostá odlišnost hudebních stylů, které hlavní postavy předváděly, a přesto měly podle scénáře okouzlovat sebe navzájem i stejné publikum. Toto úskalí se v nejnovější podobě příběhu podařilo celkem úspěšně vyřešit a oba interpreti se ve filmu potkávají v žánru široce přijatelného pop-rockového písničkářství. Na filmových písních se podíleli Cooper i Lady Gaga s řadou dalších muzikantů a chytlavá hudba je ústrojnou součástí vyprávění.

O zbytku filmu lze říci, že se Cooperovi coby debutujícímu režisérovi podařilo nepokazit spolehlivý základ a to, co k němu přidal, je vesměs ku prospěchu. Přibylo bezprostřednosti (je tu například jedna velmi povedená scéna manželské hádky), postavám dodal také rodinné zázemí. A skandál na výročních cenách je tentokrát opravdu nezapomenutelný. Obsadit Lady Gaga byl nejen dobrý marketingový tah – Stefani Germanottová je ve své roli sympatická a uvěřitelná. Zakomplexovaná začátečnice jí jde stejně dobře jako hvězda, která už se hodně podobá Lady Gaga – a její objevitel z toho není právě nadšený...