Recepty jsou rodinné tajemství. Jednou je zdědí mé děti, říká šéfkuchař

Lidovky.cz: Nedá mi to se nezeptat. Chutná vám české jídlo?
Chutná. Mám rád pečenou kachnu s knedlíky a červeným zelím. Kombinace těchto tří chutí mě hodně baví. Vícekrát mě zlákala také masová roláda. Ze sladkého mám jednoho velkého favorita. Kynuté buchty s tvarohem.

Lidovky.cz: Co nejhoršího jste v česku ochunal? 
Nemám rád zabijačkové pokrmy, třeba krvavou polévku.

Lidovky.cz: A co české pivo? Chutná vám?
Pivo mi sice chutná, ale moc ho nepiji, alkohol mi nedělá moc dobře. Každopádně k pečené kachně s knedlíkem a červeným zelím se vyloženě hodí.

Naučil jste vařit desítky kuchařů jihoasijské pokrmy. Kde jste se naučil vařit vy?
První seznámení s kuchyní proběhlo v rodinném kruhu, když jsem jako malý kluk doma pomáhal. Poté jsem začal studovat v indonéském Solu. Po příchodu do Holandska jsem zdokonalil svůj um na mezinárodní úrovni.

Lidovky.cz: V Amsterdamu jste vedl legendární restauraci Vakzuid. Jak se vám v Holandsku žilo a pracovalo?
Holandsko mám velmi rád, poznal jsem zde svou ženu, která taktéž pochází z Indonésie.

Lidovky.cz: Po vašem příchodu se na menu objevily asijské dezerty, recepty na ně jsou prý sedm generací staré. Kde jste je získal?
Recepty jsou rodinné dědictví. Moje děti je dostanou ode mě také. Střežím je jako oko v hlavě. Třeba je využijí jen u stolu doma, ale pořád tam bude přidaná rodinná hodnota.

Lidovky.cz: Jaký nejzajímavější recept vám předali vaši rodiče?
Fried rice, saté nebo soto, což je vývar s masem a zeleninou. Detaily vám ale neprozradím. 

Lidovky.cz: Nestýská se vám někdy po domově?
Tak samozřejmě, že ano, ale každý rok, vždy v srpnu, do Indonésie létám a trávím zde celý měsíc cestováním, ochutnáváním a čerpáním inspirací na nové pokrmy. Pokaždé mě gastronomicky překvapí a něco nového naučí.

Lidovky.cz:  Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě? 
Mám Českou republiku rád, ale řekl bych, že jsou zde lidé trošku chladnější ve smyslu, že nejsou tolik přátelští. V Indonésii každý každého zdraví, usmívá se, zde si mnoho lidí, tak říkajíc hledí svého.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Čeština je velmi obtížná, ale snažím se. Spíše znám základní slova jako „ahoj“, „děkuji“ nebo třeba „miláčku“. Sám mluvím indonésky, jávanštinou (mateřský jazyk, kterým se hovoří na rodné Jávě), anglicky a holandsky.