Teď už to jako jediné rozuzlení řecké krize připouští i jeden z nejpřesvědčenějších obhájců eura, ředitel bruselského Centra pro evropská politická studia Daniel Gros. Nikdo si totiž neumí představit, jak by se Řecko dokázalo dát rychle politicky, ekonomicky a civilizačně dohromady, aby získalo zpět důvěru investorů. Bez ní nemá smysl zkoušet si znovu půjčovat na finančních trzích. Atény se octnou v kvadratuře kruhu. Když budou šetřit tak, jak se po nich žádá, řecká ekonomika se hned tak nerozjede. S eurem není ve hře devalvace měny, která běžně upadajícím zemím pomáhá zvýšit konkurenceschopnost. Takže nastupuje to, čemu se ekonomicky korektně říká vnitřní devalvace. Snižování platů. Dlouhodobě to zemi, která má co nabídnout na vývoz, může pomoci. Na začátku to ale stáhne každou ekonomiku do útlumu. Lidé méně vydělávají a tím pádem i utrácejí. Firmy mají méně zákazníků, takže propouští a omezují investice. Hospodářství zpomaluje. Jediným únikem z deflační spirály je začít úplně znova a jinak. Změnit strukturu ekonomiky a začít něco nového vymýšlet a prodávat. Jako když začátkem 90. let po rozpadu sovětského impéria museli Finové zavřít strojírny, loděnice a papírny a přeškolit se na informační technologie. Jenže tahle ekonomická evoluce trvala přes pět let. Byly roky, kdy se ekonomika propadla o desetinu a bez práce byl každý třetí Fin. Ale to se měnila spořádaná severská země s vůlí, bez anarchistické tradice demonstrací, která věděla, co chce. S obřími státními dluhy a jižanským životním stylem to půjde hůř. NDR na Balkáně „Jsou jenom dvě řešení současného chaosu. První jsou stálé příspěvky ze zemí s platebními přebytky (tedy z německého bloku). Jednorázová pomoc na tři roky nic neřeší,“ uvedla Gisela Stuartová, bývalá labouristická poslankyně německého původu. Stuartová seděla v Konventu, který sepisoval evropskou ústavu. „Fungovalo by to, jedině pokud by se pravidelně posílaly peníze jako při sjednocení Německa z východu na západ.“ Druhou cestou je podle ní masivní devalvace eura. „Ani jedno nepřichází v úvahu. Znamenají finanční, ekonomickou (a nejspíš) i politickou katastrofu pro Německo.“ Cesta z řecké krize prý bude bolestivá jak pro eurozónu, tak pro okolní svět.
Země eurozóny posílají do Atén další peníze, které se jim nevrátí v plném rozsahu. A začnou přemýšlet, jak režírovat řecký bankrot. Pro krachy zemí nejsou žádná přesnější pravidla. Není to jako při úpadku firem, kdy je jasné, kteří věřitelé dostanou své peníze první a kdo přijde až na konec. „Jediný, kdo by měl přednostní právo dostat své peníze zpět jako první, je Mezinárodní měnový fond,“ říká ekonom Miroslav Zámečník. Všichni ostatní by se museli s Řeky dohodnout, jestli jim posečkají, nebo se smíří, že dostanou zpět jen část peněz.
Evropa (s výjimkou Ruska) od druhé světové války státní bankrot nezažila, takže inspirace se nejspíš bude hledat v latinské Americe. A nejen v krachu Argentiny v roce 2001. Když se v 80. letech rozjela série státních bankrotů, nechtěly Spojené státy, aby se kontinent dostal do úplného chaosu. Americká administrativa vymyslela Brady bonds. Obligace se jménem tehdejšího ministra financí Nicholase Bradyho se vyměňovaly za nesplácené dluhopisy zkrachovalých zemí. Věřitelé si mohli vybrat z několika typů: buď odložili zkrachovancům splatnost, nebo se vzdali části peněz, ale dostali je rychleji zpět. Dluhy se většinou rozkládaly na třicet let a ručily za ně MMF, Světová banka a americká vláda. Pro Řeky by se tak v Bruselu mohly vymyslet třeba Trichet bond (podle guvernéra ECB) nebo Juncker bond (podle šéfa eurozóny).
Při bankrotu se ale Řecko zároveň dostane do těžké bankovní krize, protože lidé začnou hromadně vybírat peníze z účtů. Krachující banky nebudou mít co půjčovat, takže se prohloubí krize ekonomická. Řekové se ale přece jen zbaví části ze 150 procent HDP státních dluhů a může se jim podařit snáz rozjet ekonomiku. Zároveň se začne řešit, jestli jsou toho schopni v eurozóně, nebo s návratem k drachmě. Příští roky ale i tak prožijí v ekonomickém protektorátu.
***
Osoby a obsazení ... na straně Řecka
Jorgos Papandreu, předseda vlády „Situace je jednoduchá. Buď to odhlasujete, anebo zbankrotujeme,“ sdělil včera lakonicky poslancům před schválením záchranného balíčku. Má velkou šanci stát se prvním řeckým premiérem vedoucím zemi ke krachu. Pikantní je, že na problémy zadělal jeho slavnější otec.
Jorgos Papakonstantinu, ministr financí Na většině fotografií z poslední doby vypadá spíš jak spráskaný pes. Není divu. Má totiž před sebou podle mnohých nezvladatelný úkol. Během tří let snížit výdaje státního rozpočtu. o 30 miliard eur. Co se lehce naplánovalo v kancelářích MMF, to se bude hůř aplikovat v řecké praxi.
Spyros Papaspyros, odborový předák Šéf svazu státních zaměstnanců ADEDY vede nespokojené zaměstnance do ulic. Mezinárodní pomoc a následné škrty zásadně odmítá. „Vláda může finance získat jinak, než aby brala peníze těm, kdo mají měsíčně sotva 500 eur,“ pravil nekompromisně.
O autorovi| Lenka Zlámalová analytička LN
