25. května 2007 14:41 Lidovky.cz > Zprávy > Redakce

Celková vítězka soutěže

 Tenhle oblek není pro mě

 This Suit Does Not Suit Me

 Na rozdíl od svého krejčího neměl Gándhí obleky s proužkem v oblibě. Měl rád jednoduchost a nechtěl nic v západním stylu. Dával přednost něčemu typicky indickému. Kdyby si vzal na sebe západní oblek, znamenalo by to, že se podvolil britské kultuře. Zvláštní, britská královna ho konec konců pozvala do svého paláce, aby nad šálkem čaje diskutovali o budoucnosti Indie. Gándhí doufal, že se Indie konečně zbaví britské nadvlády. Proto se spíš přikláněl k prostému bílému sarongu. Ale bázlivý krejčí nechápal, proč se chce Gándhí odlišovat od Angličanů. A tak Gándhímu, navzdory jeho výslovnému přání, ušil oblek s jemným proužkem – zadarmo. Snil o tom, že bude Gándhí v jeho mistrovském kousku sedět naproti královně a popíjet Earl Grey dovezený z Indie. Když Gándhí ten oblek uviděl, nebyl ani trochu nadšený. Ale vážil si práce a úsilí, které na něm krejčí odvedl. Proto krejčímu slíbil, že se bude snažit, aby v Londýně vypadal jako řádný anglický gentleman. Slíbil mu, že ten oblek bude nosit, aby tam nevypadal jako cizinec.

Výraz „cizinec“ byl vynalezen a dále rozvíjen pro to, aby lidem pomáhal definovat, kdo jsou a kdo by pro ně mohl být nebezpečný. Tato idea je stará jako lidstvo samo. Na počátku toho lidé věděli o světě jen velmi málo. Nedůvěřovat jakékoliv jiné skupině bylo tedy snazší a bezpečnější.

Cizinec je jako novorozeně. Nezná jazyk a některé zvuky mu dělají potíže. Jeho počátky jsou často stejně „kreativní“ jako počátky novorozence. I když někteří lidé nemají pochopení pro špatný přízvuk nebo gramatické chyby. Mezi novorozencem a cizincem je ale podstatný rozdíl. Cizinec není tabula rasa. Přináší si s sebou kulturu a jazyk, s nimiž vyrůstal – a dnes se právě to jeví jako nejnebezpečnější rys bytí cizincem. Domorodci se obávají, že nová kultura vymaže tu jejich.

Ve starověkém Řecku se občanem stával ten, kdo se narodil v polis rodičům narozeným v téže polis. Žádný přivandrovalec se nemohl stát občanem. Společnost opovrhovala každým novým. Cizinec byl nevítaný – tedy až na otroky, ti byli výjimkou. Tato striktní pravidla vyplývala z nedostatečně rozvinuté diplomacie a zahraniční politiky. Představa, že lidé tehdy žili v neustálé nejistotě, není žádnou romantickou halucinací. Války tehdy vypukaly mnohem snáze než dnes. A nepřinášely jen smrt a utrpení, ale také nesnášenlivost vůči cizím kulturám. Řecká společnost zůstala uzavřena cizincům po celou dobu své existence. Později polis zeslábla a slavné éra Řeků se uzavřela. Na samém počátku toho oslabení byla krize společnosti. Za viníka bývá považována nedostatečná integrace.

Před dvěma lety došlo k nepokojům v moderní francouzské polis zvané Paříž. Příčina těch pouličních bouří vypadá logicky. Francie přijala mnoho cizinců, obzvláště ze svých bývalých kolonií. Mnohým z oněch imigrantů se však nepodařilo asimilovat. Ani k tomu nedostali příležitost. Francouzská vláda se jim snažila vyjít vstříc a postavila pro přistěhovalce z bývalých kolonií obytné domy. Nikdo si však neuvědomil, že soustředěním určité skupiny lidí na jednom místě vznikne ghetto. Přistěhovalci žili dál po svém a nepřijali francouzskou kulturu. Mluvili svým původním jazykem a žili svými tradicemi, a proto pro ně bylo poté velice těžké najít si práci nebo uspět ve škole. Později se tak logicky vytvořil začarovaný kruh a bylo jen otázkou času, než se začali lidé bouřit. Slyšeli jste někdy slovo „integrace“?

Získání občanství je dnes snazší, než tomu bývalo. Starověk skončil, za námi je i Studená válka, a tak získání nového občanství závisí pouze na individuálních kvalitách a minulosti, nikoli na politické situaci. Přesto občanství stále dráždí lidskou hrdost a ego. K nezaplacení, nedosažitelné, výsadní, elitní, prvotřídní – to jsou magická slova. Touha po tom nejlepším. Být nejbohatší, nejvzdělanější. Napsat nejlepší knihy. Mít nejčervenější auto. Člověk se snaží uplatnit tyto sny ve všech oblastech svého života. A pokud jde o národnost, většina lidí chce být na svou zemi hrdá. Země je jako velký klub a čím je ten klub prominentnější, tím lépe. Jeho členy by měli být ti nejúspěšnější, ti, kdo to dotáhli nejdál. Proto fandíme sportovcům z naší země při různých soutěžích na Olympiádě. Když vyhrají, máme pocit, jako bychom vlastně vyhráli my. Lidská sofistika zapracovala i na tom, jak se vyrovnat s úspěchem cizince. Dejme mu čestný doktorát, klíč od města, udělejme z něj čestného občana města. Spojme ho nějak s naší zemí. A nebo, což je ještě snazší, pokusme se najít jakkoliv absurdní vazbu mezi ním a námi.

Kdykoli se v českém tisku objeví článek o Andym Warholovi, vždy se v něm uvádí, že se narodil na severovýchodním Slovensku, v oblasti, která byla součástí Československa. A Madeleine Albrightová? Vždyť je to rodilá Češka! Ale co na tom? Svět je zná jako Američany. Před pár lety, když byl John Kerry prezidentským kandidátem objevil český novinář, že má české předky! To je vážně úžasné. Mozart poměrně dlouho žil ve vile v Praze, Einstein strávil v Praze léto. A ten pražský pobyt je dozajista inspiroval ke složení Dona Giovanniho a vytvoření teorie relativity.

Dalším způsobem, jak zdůraznit jedinečnost svého národa, je očernit ostatní národy, znázornit odlišnosti vymyšlením předsudků o cizincích. Žabožrouti, Vepřové hlavy, Kovbojové, Rákosníci. Kdokoli, kdo žije východně od Německa, je Igor, Ivan nebo Boris. Japonci jsou velcí jako děti a umějí karate. Američané jsou úzkoprsí tlusťoši. Francouzi jsou jako ze sýra. A všechny štvou předsudky, jimž věří lidé z ostatních zemí. Nejsem Igor, nejsem obézní a rozhodně neumím karate. Podívejte, to jsou moji rodiče a žádný z nich nevypadá jako čedar.

Největší problém není získání občanství. Největší problém je integrace. Je těžké, aby vás ostatní přijali, nebo se o to aspoň pokoušet, když jste objektem předsudků. Lidé si myslí, že zachraňují svou kulturu a společnost, když si ji vyhrazují jen pro sebe. Přesně v to věřili i starověcí Řekové. Pokud společnost cizince nepřijme, nebude se cizinec nikdy snažit integrovat. Ale nejprve by lidé měli přestat uvažovat v rovině předsudků a schémat. To, že člověk patří k většině, neznamená, že by měl považovat kulturu menšiny za horší. To vede k dalšímu extrému – k nucení cizince, aby se zcela asimiloval. Integrace ano, ale tak, jak si budou sami přát.

Muž v šedém obleku si zakoupil nejnovější vydání Timesů. Na titulní straně byla fotografie Gándhího, jak popíjí Earl Grey s královnou. Ten den bylo chladno a sychravo, a přesto měl ten malý muž na sobě bílý sarong. Čtenář se díval na tu fotografii a přemýšlel, jak to že Gándhímu nebyla zima. Týden uběhl a nikdo Gándhího neviděl v ničem jiném než v sarongu.
Gándhí si velmi dobře pamatoval, co slíbil. Jenže on se nechtěl integrovat. Chtěl si podržet indickou kulturu. Může se zdát, že se nošením sarongu Gándhí zpronevěřil svému slibu. Angličtí gentlemani přece jen obvykle nenosí nic, co by se podobalo prostěradlu. Ale ne, Gándhí slib dodržel. Ten týden se integroval po svém. Nosil ten oblek, jak to jen bylo možné. Nosil ho jako pyžamo.
  Unlike his tailor, Gandhi did not like vertical-striped suits. He liked simplicity and did not want anything in the western style. He preferred something typically Indian. Wearing a western suit would mean he had succumbed to British culture. Funny, he had been invited by the British Queen to talk about the future of India over tea in her palace. Gandhi hoped India would finally be freed from British dominion. That‘s why he was thinking of a simple white sarong. But the shy tailor did not understand why Gandhi wanted to differ from the English. So, despite Gandhi’s wish, he sewed a vertical-striped suit - for free. He dreamed of Gandhi in this masterpiece suit sitting opposite the Queen, drinking Earl Grey transported from India. Gandhi was not flattered when he saw the suit. But he appreciated the work and the tailor’s effort. He promised the tailor he would try to look like a proper English gentleman while being in London. He promised that he would wear the suit and so he would not look like a foreigner.

 The term „foreigner“ was invented and further developed in order to help people define who they are and who could be dangerous to them. This idea is as old as the humanity itself. In the beginning, people had just little knowledge about the world. Not to trust any other group was easier and safer.

 A foreigner is like a new-born baby. He has to learn the language, and he often has difficulties with some sounds. His beginnings are often as „creative“ as a new-born’s. Yet some people do not understand bad accents or bad grammar. However, there is a significant difference between a newborn and a foreigner. A foreigner is no tabula rasa. He brings with him the culture and language he grew up in – and today this seems to be the most dangerous part of being a foreigner. The natives are worried that new culture would erase their culture.

In the ancient Greek polis citizenship was given to a man who had been born in the polis to parents who had been born in the same polis. No newcomer could become a citizen. Society despised anybody new. A foreigner was unwelcome – except for slaves; they were an exception. The strict rules were a consequence of  under-developed diplomacy and foreign politics. The image of life of that time as insecure is no romantic halucination. Wars were unleashed more easily than today. Not only did they bring death and suffering, but also seeds of hostility towards foreign cultures. Greek society managed to stay closed to foreigners for its whole existence. Later, the polis became weak and the great era of Greece came to its end. At the very start of weakening was the crisis of society. The lack of integration is believed to be the culprit.

Two years ago there were riots in a modern French polis called Paris. The cause of these riots seems logical. France has accepted many foreigners, especially from its former colonies.  Yet many of the immigrants have not managed to assimilate. They have not even had a chance to do so. The French government has tried to be accommodating and built houses for immigrants from its former colonies. But nobody realized that concentrating one specific group of people in one place would create a ghetto. The newcomers have continued living their lives and have not accepted French culture. Maintaining foreign language and traditions makes it difficult to find a good job or to succeed at school. Later, it becomes a vicious circle and it is just a question of time when people start protesting. Have you ever heard the word “integration”?

 Obtaining citizenship is easier today than it used to be. When the ancient times are over and so is the Cold War, getting new nationality entirely depends on each person’s qualities and history rather than on political situation. But still, citizenship tickles human pride and ego.  Priceless, unaffordable, prominent, elite, high class - these words are magic. The desire for the best things. Being the most wealthy, the most educated. Having written the best books. Possessing the reddest car. One tries to apply these dreams in all areas of one‘s life. When it comes to nationality, a majority of people want to be proud of their country. A country is like a big club and the more prominent that club is, the better. Its members should be the most successful people, the best achievers. Therefore we support athletes from our own country in various championships and Olympics. If they win, we feel it was actually us who won. Human sophistry has also worked out how to deal with a successful foreigner. Let’s give him a honorary doctorate, a Key to the City or a Freedom of the City. Let’s try to link him to our country. Or, easier still, let‘s try to find any doesn’t-matter-how-absurd links between him and us.

Whenever there is an article on Andy Warhol in the Czech press, it is always said that his parents were born in Northeast Slovakia, a piece of land that was a part of the former Czechoslovakia. And Madeleine Albright? She was born Czech! But who cares. The world knows them as Americans. A few years ago, when John Kerry was a presidential candidate, a Czech journalist found out that Kerry had Czech ancestors! That is so amazing. Mozart spent quite a long time in a villa in Prague, and Einstein spent a summer in Prague. Surely, their Prague time inspired Don Giovanni and the Theory of Relativity.

Other mean of expressing the uniqueness of a nation is to denigrate other nations, showing differences by inventing prejudices for foreigners. Canucks, Yanks, Limeys, Newfies, Yellow devils. Everyone east of Germany is Igor, Ivan or Boris. The Japanese are the size of a child and know karate. Americans are wide of waist and narrow of mind. The French are made of cheese. And everyone is angered by the prejudices the other countries believe in. I am not Igor, I am not obese and I definitely do not know karate. Look, these are my parents and none of them looks like cheddar. 

 Obtaining citizenship is not the biggest problem. The biggest problem is integration. It is hard to be accepted or at least to try it when a person is the main character of prejudices. People think that they are preserving their culture and their society if they keep it to themselves. That is what the ancient Greeks thought as well. If a foreigner himself is not accepted by the society he will never try to integrate. But firstly, people should stop thinking in prejudices and schematic facts. Just because one belongs to the majority does not mean that the culture of the minority is worse. This leads to the other extreme: to force the foreigner to fully assimilate. Integration, yes, but in their own way.

 A man in a grey suit bought the latest edition of the Times. On the front page, there was a photo of Gandhi having a cup of the Earl Grey with the Queen. Although that day was cold and murky, the little man was wearing a white sarong. The reader scrutinizing the photo wandered how come Gandhi did not get cold. As the week went by, nobody saw Gandhi in a different type of clothes than a sarong.

Gandhi knew pretty well what he had promised. But he did not want to integrate. He wanted to keep the Indian culture. Wearing a sarong might have seemed like a betrayal of the promise Gandhi had made. The English gentlemen do not usually wear anything that evokes a sheet. But no, Gandhi kept his promise. He integrated that week in his own way. He wore the suit as much as possible: wore it as pyjamas.

Jana Frejová

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz