Dnes o historikovi, který se raději stal právníkem Toto je spotřebitelský sloupek – pro případ, že byste si chtěli pořídit právnický titul v rychlokurzu. A kdybyste náhodou jeli do práce metrem a také viděli důstojný inzerát na kurzy profesního vzdělávání Ústavu práva a právní vědy, s titulem LL. A., jež garantuje předseda správní rady doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý, CSc. Protože sovy nejsou, čím se zdají být.
Hm, Bílý, Bílý... Odkud tu kumulaci titulů známe? Doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý, CSc., byl podepsán pod knihou Jezuita Antonín Koniáš (Vyšehrad 1996), snad nejskandálnějším polistopadovým plagiátem v české historické obci. Filolog Martin Svatoš to prokázal tak jasně, že v bibliografické databázi Historického ústavu je dnes uváděna s poznámkou o skutečném autorovi (byl jím amatérský badatel Josef Cyril Kebrle).
Pak Bílý vydal knihu Trojí lid. Panovníci a jejich lid v evropském středověku (Libri 2000); historička Marie Koldinská na ni napsala recenzi tak drtivou („pokud měla být práce o trojím lidu autorovou profesní rehabilitací, pak totálně selhala“), že slabší povahy by se rozplakaly a šly se živit manuálně. Ty otrlejší by se nadále profilovaly nikoli jako historik, ale jako právník.
Jaký titul že to ústav udílí? LL. A. zní dobře, skoro jako mezinárodní titul pro absolventy postgraduálního právnického studia LL. M. (Legum Magister). Jenže to má znamenat „Law Litigation Arbiter“. Ústav si tento svůj vynález zaregistroval ochrannou známkou u Úřadu průmyslového vlastnictví.
I Ústav práva a právní vědy zní dobře, skoro jako Ústav státu a práva Akademie věd. „Název si zvolili určitě přesně proto, aby záměnu vyvolávali,“ říká ředitel akademického ústavu Jan Bárta. „Jako ústav nemáme k dispozici prostředky ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání. Jsme totiž veřejná výzkumná instituce, nikoliv podnikatel a nikoliv soutěžitel.“ Zrovna tento týden Janu Bártovi psal šéf komory daňových poradců, jaké to udělují divné tituly: „A to prosím mne i náš ústav dlouho zná.“
Také studium vypadá jako studium, ovšem je to „e-learning“. Jak na stránce ústavu vysvětluje Jiří Bílý, „elektronické studium“ spočívá v tom, že si studenti čtou materiály, posílají písemné práce a nakonec přijdou na ústní. „Naši studenti jsou v převážné míře vysoce postavení manažeři v soukromých společnostech či vysocí státní úředníci, tudíž časově velmi vytížení lidé,“ uvádí Bílý. Toto vzdělávání není hlídané Akreditační komisí při ministerstvu školství, ale vnitrem. Zákon č. 312/2002 Sb. nařídil úředníkům samospráv, aby se vzdělávali – a tady jim titul rádi poskytnou.
Ústav odmítá cokoli sdělovat „po negativní zkušenosti s podáváním informací a jejich následným zneužitím“, jak píše tajemník Patrik Frk. To asi kvůli zjištěním, že spiritus agens celého podniku, jistý Luděk Lisse, si založil Rozhodčí soud ČR. Tušíte správně: nemá vůbec nic společného s Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře.
Připomíná to poněkud Haškovu povídku Reelní podnik o chlapících, co na pouti vybírali vstupné za jedinečnou atrakci. To je škoda, že ústav nesdělí ani jednoho absolventa svého devítiletého vzdělávacího působení. Rádi bychom viděli na vlastní oči jedince ochotné si za cenu 48 000 za semestr (96 000 za celé studium) pořídit titul LL. A.
Historická lekce Petra Zídka tento týden mimořádně nevychází
***
Vzdělání garantuje předseda správní rady doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý, CSc. Hm, Bílý, Bílý... Odkud tu kumulaci titulů známe?
O autorovi| Tomáš Němeček ; redaktor Orientace
