Úspěch vlád a přijetí reforem mnohem častěji závisí na jejich schopnosti vysvětlit lidem význam a přínos jednotlivých kroků než na jejich přesném nastavení. Reformy by také měly mít nějaký společný cíl. U navrhovaných změn finančního trhu to ale zatím vypadá spíše na totální selhání komunikace a na to, že chybí jasný cíl.
Stát by měl mít v oblasti finančního trhu tři jasné priority. Tou první je podpora finanční gramotnosti tak, aby byli lidé mnohem lépe než dnes schopni činit potřebná rozhodnutí, aby lépe chápali dopady svých kroků, a aby tak jednoduše nenaletěli různým finančním žralokům, kteří se u nás pohybují. Je určitě zajímavé, pokud se státu povede v rámci projektu OECD změřit finanční gramotnost u nás, a je správné podporovat finanční vzdělávání ve školách (i když akutní prioritou by mělo být hlavně vzdělání učitelů, aby se tématu peněz nebáli).
Zkušenosti ze světa ale ukazují, že úspěšné finanční vzdělávání stojí na schopnosti najít to, čemu se v angličtině říká hezky teachable moments, tedy situace, kdy jsou lidé ochotni naslouchat, protože radu potřebují. Takovým momentem bezpochyby byly diskuse o změnách stavebního spoření, stát ale tuto jedinečnou příležitost oslovit pět milionů občanů promarnil. Druhou prioritou státu ve finančních službách by mělo být nastavení rovných podmínek na trhu pro podobné produkty plnící stejný cíl. Dnes totiž může každý použít na tvorbu rezervy do důchodu různé produkty od penzijního připojištění přes životní pojistky až po podílové fondy. Každý z těchto produktů má ale jinak nastavenou podporu a je paradoxní, že čím méně je produkt vhodný na splnění daného cíle, tím větší státní podporu má.
Při debatách o různých reformách je proto nejvyšší čas podívat se na systém podpor i na pravidla, kterými se různé produkty řídí. Všechny by určitě zajímaly odpovědi na několik jednoduchých otázek: Mám-li podobné produkty, proč každý podporuji jinak? A pokud mají určité produkty plnit podobný cíl, proč každý reguluji úplně jinak? Je správné, abych o jednom produktu musel říct klientovi téměř vše a o jiném mu nemusel sdělit vůbec nic? A je správné, že některé věci stát přísně kontroluje a nad jinými zavírá oči?
Třetí prioritou státu by mělo být jasné a dlouhodobé rozhodnutí, zdali a jak chce podporovat žádoucí chování obyvatel. Čemu chci jako stát pomoci? Aby si lidé vytvářeli dostatek rezerv na důchod, a nebyli tak závislí na státním důchodovém systému? Aby investovali do vlastnického bydlení, a vytvořili si tak majetek, který mohou v případě potřeby v důchodu zpeněžit a být schopni se o sebe sami postarat? Aby investovali do vlastního vzdělávání a do vzdělávání svých dětí, aby byla česká ekonomika více konkurenceschopná?
Věcí, které se dají podporovat, je téměř nekonečně mnoho a každý umí přijít se srdceryvným příběhem, proč podporovat právě jeho produkt. A jak ukazuje historie českého finančního trhu, bez jasné strategie stát tyto tlaky neustojí.
Dnešní vláda má šanci prosadit více změn než jakákoliv jiná v české historii. Prosadí něco, co bude dávat dlouhodobý smysl, nebo bude jen plnit přání těch, kteří budou mít silnější lobby? Chybějící dlouhodobá strategie zatím nasvědčuje tomu druhému. Bohužel.
***
Dnešní vláda má šanci prosadit více změn než jakákoliv jiná v české historii. Prosadí něco, co bude dávat dlouhodobý smysl, nebo bude jen plnit přání silnější lobby?
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
