Nedávno viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík na jedné konferenci prohlásil, že je potřeba zpřísnit zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích, aby ČNB mohla pohodlněji ukládat sankce za porušování odborné péče. Záměr je to jistě chvályhodný – trestat ty, kteří někoho poškozují, je potřeba – ale ví vůbec někdo, proč dělat změny pouze v této oblasti?
Argumentem ČNB je to, že pojišťovnictví se loni týkalo 40 procent stížností mířících na dohled nad finančním trhem ČNB, z toho drtivá většina jich byla právě na pojišťovací zprostředkovatele. Zní to hrozně, ale jen do chvíle, kdy se podíváme na konkrétní čísla. Podle výroční zprávy prošetřovala ČNB loni 272 podání a stížností, z toho 40 procent je 109 podání za rok. Jen smluv na životní pojištění přitom bylo v roce 2009 uzavřeno 991 385. Pokud by tedy všechny stížnosti byly na životní pojištění, týkaly by se jedné setiny procenta nově uzavřených smluv. Že by nová učebnicová definice toho, jak má vypadat kreativní využití statistiky? Ta statistika je přitom velmi smutná. Ne proto, že nějaké stížnosti jsou, naopak. Když zákonodárce rozhodl, že by se Česká národní banka měla vedle dohledu nad stabilitou finančního sektoru věnovat také dohledu nad tím, jak se finanční instituce chovají ke klientům, dávalo to teoretický smysl. ČNB si totiž v posledních letech uměla na trhu sjednat pořádek a přinutit finanční instituce k rozumnému chování v tom, jak nastavují svůj byznys. A všichni sázeli na to, že podobně důrazně bude tlačit i na to, jak se finanční instituce chovají ke svým klientům.
Vždyť kdo jiný by měl prosazovat větší transparentnost finančních produktů než Česká národní banka? Kdo by měl být tím, kdo nastavuje laťku slušného chování, než nezávislý regulátor trhu? Kdo jiný by měl být schopen udržet si dlouhodobou strategii přístupu k trhu než instituce, která nepodléhá politickým vlivům? Kdo jiný má dostatek zdrojů na výchovné a vzdělávací programy i dostatek odborníků, kteří mohou trh někam posouvat? Takto jsme uvažovali, když jsme navrhovali, aby právě ČNB převzala odpovědnost za ochranu spotřebitele na finančním trhu. A některé věci se povedly, třeba v oblasti finančního vzdělávání je ČNB velmi aktivní a má několik zajímavých projektů. Ale statistika 272 podání a stížností je velmi smutná. Důvodů pro stížnosti by jistě bylo mnohem více, vždyť takový finanční arbitr se svou velmi omezenou působností řeší zhruba osmkrát více stížností než mocná ČNB.
Na trhu se bohužel denně potkáváme s podivnou praxí podivných firmiček i jednotlivců, kteří by v každé civilizované zemi už dávno skončili. ČNB říká, že k tomu nemá dostatečné pravomoci. Možná jim chybí nástroj, jak vzít v některých případech danému subjektu licenci. Ale většinou by jen stačilo upozornit na podivné praktiky dané firmy. Najde na to ale ČNB odvahu nebo bude jen mluvit o nedostatečné legislativě?
***
Kdo jiný by měl prosazovat větší transparentnost finančních produktů než Česká národní banka? Kdo by měl být tím, kdo nastavuje laťku slušného chování?
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
