Následující román Tajemství esejců (Baronet 2004) zpočátku sliboval stejně strhující zážitek. Jenže antický thriller, jehož hrdinu křivě obviní z vraždy, a on se proto musí skrývat, prchá z Říma do Pompejí a pak putuje do Judeje, se v poslední třetině nečekaně zadrhl, než doklopýtal k rozpačitému a těžkopádnému rozuzlení. Čtenář nepochyboval, že tu šlo o život, ale důvody, proč o něj římskému patricijovi kdosi usiluje, plynuly víc z autorova přání než z logiky děje.
Historický detektivní román In nomine mortis, který vyšel právě česky, se odehrává v roce 1348. Hlavní hrdina a vypravěč příběhu, dvacetiletý německý dominikán Ranulf Higden, putuje do Paříže, aby na Sorbonně studoval teologii. Uvítání v klášteře Saint Jacques, kde má bydlet, však proběhne nečekaně. Hned po příjezdu ho převor určí za pomocníka zkušenému inkvizitorovi mistru Philippovi. Blízko Notre Dame totiž našli zavražděného Ranulfova krajana, mnicha Heinricha von Lübeck, a nesourodá dvojice má co nejdřív najít vraha a také zjistit, co znamenají slova „terra perioeci“, jež umírající napsal na dlažbu svou krví.
Jejich pátrání po pachateli se neobejde bez překážek, oba jsou sice Domini canes - boží psi, „kteří hlídají Jeho stáda a zbloudilé ovečky vrací na správnou cestu“, o metodách inkvizice si ovšem Pařížané myslí svoje. „Na ulici před námi uhýbali dokonce i potulní vepři,“ připouští Ranulf. Svědci se zkrátka vykrucují - anebo je někdo ještě před výslechem zabije.
Cay Rademacher tentokrát udivil čtenáře tím, že napsal knížku veskrze průměrnou a zaměnitelnou s tucty podobných opusů přetékajících tajemnem. Člověka zklame, když mu takový autor nabídne jen řadu výjevů z města ohroženého morem a trochu umělého napětí kolem mapy neznámé země.
***
MINI-RECENZE In nomine mortis Cay Rademacher Přeložila Eva Mazůrková. Vydalo nakladatelství
Knižní klub, Praha 2009. 390 stran.
