NEW YORK / PRAHA „Jsi rozený vůdce, Bobe... Naše země potřebuje takové, jako jsi ty,“ popsal před časem senátor Robert Byrd jeden z klíčových momentů svého života. Bylo mu čtyřiadvacet a tehdy poprvé mu prý hlavou bleskla myšlenka, že by se měl dát na politiku. Smutné na tom bylo, že mu tak „zázračně“ otevřel oči jeho tehdejší spolubojovník z Ku-klux-klanu. Fakt, že si zadal s rasisty, pronásledoval Byrda celý život. Přesto se z něj nakonec stal úspěšný politik. Když včera ve svých dvaadevadesáti letech zemřel, psalo se o něm nejen jako o nejstarším, ale i jako o nejdéle sloužícím senátorovi v historii amerického Kongresu.
Byrdův život by vydal na román. Narodil se jako Cornelius Calvin Sale v Jižní Karolíně, ale sotva dovršil jednoho roku, zemřela mu matka. Byla jednou z obětí pandemie chřipky, která tehdy, v roce 1918, řádila takřka po celém světě. Ještě než vydechla naposled, vyslovila prazvláštní přání, a sice aby její manžel doslova „rozdal“ jejich děti – tj. Cornelia a jeho sourozence – příbuzným. Maličký Cornelius se dostal do opatrovnictví k strýci Titusovi a tetě Vlurmě Byrdovým, kteří mu dali nové jméno: Robert Carlyle Byrd. Robert odmaturoval a ve svých dvaceti letech se oženil se svou středoškolskou láskou Ermou Jamesovou.
Strýc s tetou si nemohli dovolit poslat jej na vysokou školu, univerzitu přesto absolvoval, i když až šedesát let po maturitě ve svých sedmasedmdesáti. V mezičase absolvoval alespoň kurzy práva, a to v době, kdy už zasedal v Kongresu. Po škole pracoval mimo jiné jako obsluha u benzinky a přivydělával si hraním na housle. Naznačuje to aspoň oficiální senátorova stránka, podle níž prý housle „brával všude s sebou a hrál v kostelích, ve městech i na vesnicích v celé Západní Virginii“. Hra na housle mu ostatně pomohla i při pořádání vlastní kampaně: „Spolehlivě tak upoutal pozornost,“ konstatuje jeho oficiální životopis.
Tisíckrát jsem se omlouval...
S mládím souvisí i již zmiňovaná kapitola, na kterou by Byrd nejraději zapomněl, a sice pletky s Ku-klux-klanem. „Nikdy bych nepřenesl přes srdce, abych bojoval bok po boku s negrem... Raději bych tisíckrát zemřel..., než abych viděl naši milovanou zem, jak ji degradují tihle rasoví bastardi,“ napsal Byrd v roce 1944 (ve svých sedmadvaceti letech) senátorovi Theodoru Bilbovi ze státu Mississippi, jednomu z nejzarytějších hlasatelů idejí Ku-klux-klanu.
Když v roce 1952 kandidoval do Sněmovny reprezentantů, tvrdil, že s Ku-klux-klanem skoncoval ani ne rok poté, co si s ním zadal. „Zhruba po roce mě to přestalo zajímat. Zrušil jsem své členství a přestal platit poplatky. V následujících devíti letech už pro mě klan neexistoval,“ tvrdil. Po letech ale vyšlo najevo, že ještě v roce 1947 psal tak zvanému „Velkému čaroději“, jinak hlavě Ku-klux-klanu: „Klanu je dnes třeba víc než kdy jindy a já se nemůžu dočkat, až obnoví činnost tady v Západní Virginii, stejně jako ve všech ostatních státech unie.“ Minulost ho zkrátka nespočetněkrát dohnala. „Dneska vím, že jsem udělal chybu. Nesnášenlivost nemá v Americe co dělat. Tisíckrát jsem se za to omlouval... ale nevadí mi omlouvat se dál a znova. Co se stalo, nedá se odestát,“ řekl Byrd před pěti lety.
14 hodin obstrukcí Svou politickou kariéru odstartoval už po druhé světové válce v parlamentu Západní Virginie. Do Sněmovny reprezentantů, dolní komory Kongresu, byl zvolen v roce 1952 za demokraty a z Washingtonu už obrazně řečeno „nevytáhl paty“. V následujících dvou volebních cyklech ještě působil ve sněmovně, od roku 1959 ale zasedal v Senátu, do kterého byl zvolen devětkrát za sebou. Strávil tam jako první v historii přes půl století.
Vroce 1964 si už jako senátor zadělal na další škraloup, to když se připojil k zákonodárcům, kteří chtěli obstrukcemi zabránit přijetí zákona o zrušení rasové segregace (tzv. Zákona o občanských právech). On sám vydržel předčítat nesmysly, a tím zdržovat, 14 hodin.
K Byrdovým největším zásluhám patří péče o školství – zasazoval se hlavně o to, aby mohly na univerzitách studovat i děti ze sociálně slabších rodin, což byl kdysi i jeho vlastní případ.
***
Robert Carlyle Byrd
(20. listopadu 1917 – 28. června 2010) Senátor Byrd, nestor americké politiky, v americkém Kongresu působil nepřetržitě od roku 1952, kdy byl zvolen do Sněmovny reprezentantů. Od roku 1959 byl devět funkčních období senátorem za Západní Virginii. Snímek pochází z února loňského roku, kdy byl již upoután na invalidní vozík.
