Otevřít popis
Zavřít popis

Byl strašně v pohodě a ochotný, přestože trpěl. To bylo tak, že už někdy v půlce týdne oznámil mi šéf, že jej budu fotit. A že by to viděl na něco vánočního, ale bez vánoc. Žádný stromky, svíce a tak. Proto jsem obešel nějaké kostely, že by tam v zadumání seděl s houslema a za ním svítilo chrámové ticho, ideálně paprsky slunce. V sobotu večer, po složitých naháněních faráře a správce dvou mnou zvolených chrámů, tito mi nakonec zatrhli tipec. Sorry, není to vhodné. Tak jsme to v neděli zkusili nazdařbůh v jiných a nic, zavřeno nebo černočerná tma. Pár pokusů před kostely, jenže furt tma, zataženo, Karel v černém a tituly mají být světlé a vzdušné. Seru na vánoce, stejně to šéfa určitě jen tak napadlo. Vzal jsem ho k řece. Blesk s deštníkem na stativu strhával vítr, mrazivě mrholilo a kolemjdoucí mé nakrájené housky naházeli rackům jinam než jsem potřeboval. Blesk blýskl asi na každý třetí pokus zrovna když tam nebyli. No, nakonec to vyšlo. Díky za trpělivost Karle.


Autor: Jindřich Mynařík, Lidové noviny