S filmovou postavou Alexe, který kvůli nahrání hitu se slavným raperem potřebuje za večer sehnat 5000 eur, má prý herec Adam Mišík mnoho společného. Rozhodně touhu, aby znali jeho jméno, aby znali jeho ksicht, jak také zpívá v titulní filmové písni Prach.
Na náš rozhovor dorazil Adam Mišík značně unavený. Díky skvělému hereckému počinu je totiž na roztrhání, ale šťastný. Pod koženou bundou se mu choulí jorkšírský teriér Bobinka, psík jeho přítelkyně, a umělec s několika masivními prsteny na rukou zatím vypráví, proč ho rapeři nemusejí a co ho tíží na současné politice.
Lidovky.cz: Když jsme s vámi dělali rozhovor naposledy, měl jste krabičkovou dietu, boxoval jste a kouřil elektronické cigarety. Změnilo se od té doby něco?
Vlastně je to pořád stejné. Krabičkovou tedy zrovna teď nejedu, nejsem na žádné dietě. Když se ale potřebuju dát do fitu, jsou krabičky vždycky dobrá možnost. A box dělám pořád. Baví mě to. Když netočím, je boxování něco, co mě udržuje v disciplíně. Nejhorší totiž pro umělce je, když má zrovna volno. (směje se)
Lidovky.cz: Jak jste zatím spokojen s přijetím filmu BANGER.?
Reakce jsou nad očekávání pozitivní, což nebývá pravidlem. Jsem určitě moc rád, že diváci náš film takhle přijali.
Lidovky.cz: Vy jste prý o roli drogového dealera Alexe moc stál. Proč?
Protože se mi zdálo, že BANGER. je film pro mladé lidi – a moc filmů pro mladé u nás v Česku není. Vlastně nevidím důvod, proč by mladí diváci měli chodit do kina na české filmy, co by je tam mohlo táhnout a zajímat. Myslím, že mladá generace je filmaři opomíjená – a je to škoda. Proto jsem chtěl hrát Alexe. Protože jsem se chtěl lidem zarýt do paměti, aby pro ně byl BANGER. i generačním filmem, s nímž budou vyrůstat.
Rap vznikl v ulicích, z chudoby a ze špíny, z toho, že se člověk vyšplhá po sociálním žebříčku co nejvýš.
