Když maminka řvala, utekli i esesáci. Maličkosti našeho velkého muže Karla Schwarzenberga

Premium

Porevoluční euforie | foto: Paměť národa

Novinářka Marcela Pecháčková vybrala úryvky z rozhovorů, které s Karlem Schwarzenbergem vedla v průběhu dvaceti let. Politickou kariéru tentokrát záměrně vynechala. Karel Schwarzenberg zemřel v sobotu 11. listopadu, bylo mu 85 let.

Každý rozhovor s knížetem jsem končila otázkou, jaký má sen. Usmál se vždycky, než jsem otázku stačila říct. A znovu řekl, že se těší, až jednou vnukovi ukáže, jak je tady všechno v pořádku. Tehdy nebylo. Svému vnukovi ani pravnukovi svoji milovanou vzkvétající zemi ukázat nestačil.

Na Karlově mostě

Stejně dlouhé jako jméno knížete Schwarzenberga je dlouhý i výčet jeho profesí. Zažil a obsadil jich mnoho. A když jsem se ho při našem prvním z několika rozhovorů zeptala, čím vlastně je, řekl: Lesníkem. S touto profesí ho hned 29. prosince 1989 zaměstnal prezident Václav Havel jako svého prvního kancléře.

Kdo a kdy vám nabídl místo státního úředníka, tedy šéfa kanceláře Václava Havla?
To vím přesně. Bylo to odpoledne 29. prosince 1989, bezprostředně po volbě prezidenta. Cítil jsem se poctěn, že jsem mohl být při volbě ve Vladislavském sále a pak na Te Deum v Chrámu svatého Víta, když za mnou přišel tajemník pana prezidenta a vzkázal, že mě Václav Havel zve na oběd.

Poprvé jsem vstoupil do hradních místností – oběd byl sice mírné kvality, ale k mému překvapení to celé sloužilo jen k tomu, aby Václav Havel nám každému přidělil práci. Během půl hodiny jsem se stal státním úředníkem.

Bez váhání jste přijal?

Tento článek je součástí iDNES Premium

Mimořádná nabídka

  • Expertní testy, které vám reálně ušetří peníze
  • Hloubkové analýzy a kompletní archiv
  • Čtení všech článků bez omezení

První měsíc za 19 Kč

Předplatit
Vstoupit do diskuse (7 příspěvků)

Nejčtenější

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.