Jsou tři, a abyste rozeznali jednoho od druhého, musíte se pokaždé pekelně soustředit. V hodonínské výrobně, kde vzniká veškerý nábytek české značky Wuders, nás bratři Jan, Dominik a Václav Herkovi přivítali, jako by chtěli tuhle disciplínu ještě trochu ztížit. Všichni tři mladí podnikatelé měli na sobě džíny, tenisky, jednoduché (v tomto případě by se dalo říct indiferentní) tričko a džínovou bundu. Václav, který ve firmě odpovídá za design, měl navíc, díkybohu, jako jediný kšiltovku. To vše trochu zjednodušilo.
„Jestli se hádáme?“ odpovídá zamyšleně Jan Herka na jednu z prvních otázek, kterou pokládám, když všechny tři bratry, vyučené strojní mechaniky, vidím stát vedle sebe v prostorné hodonínské hale. „Řekl bych, že na začátku to bylo daleko horší. Dnes už jsme se naučili trochu potlačit ega,“ říká za ostatní dva sourozence, kteří ho při odpovědi se zájmem a až škodolibou zvědavostí sledují.
Nesnažíme se soutěžit s designovými značkami. Snažíme se ale přesvědčit zákazníky, že do nábytkářských řetězců nemusejí jezdit tak často. Nemusejí mít všechno z masivu, ale alespoň jídelní stůl, který vydrží nejeden mejdan, je dobré mít.
Ve firmě, která vznikla v roce 2016, to mají rozdělené následovně: nejstarší ze sourozenců Václav Herka (ten s kšiltovkou) má společně s dalšími konstruktéry a produktovými designéry na starosti skici a návrhy dřevěných a kovových produktů, Dominik se stará o marketing a vizuální jazyk značky a konečně Jan zastává pozici ředitele. „Nerad se tak tituluji, ale je pravda, že někdo to tu řídit musí,“ říká skromně Jan Herka, vášnivý hudebník a člen tamní kapely Šroti.
V současné době jeho firma zaměstnává zhruba padesát lidí, protože ale plánuje do budoucna růst, a zvyšovat tak nejen objem vyrobených kusů nábytku, ale i tržby a zisk, tým se bude rozrůstat. Do konce roku by jich pod hlavičkou Wuders (název nepřekvapivě odkazuje k hlavní surovině, dřevu) mělo být kolem šedesátky. Centrálou je Hodonín, další spolupracovníky najdeme ale i v Praze nebo ve Zlíně.
V druhém uvedeném městě nedávno vznikl showroom, kde je možné si nábytek z rodinné dílny prohlédnout a otestovat, Praha je zase sídlem marketingu. A ne náhodou – ve firmě má téměř od počátku jejího fungování 30% podíl Václav Staněk, který stojí za obuvní značkou Vasky. S ním se sourozenecké trio dalo dohromady, když si před čtyřmi roky na Instagramu všimlo, že zlínský podnikatel shání vybavení pro pobočku na pražských Příkopech. Bratři neváhali, ozvali se mu a z úspěšné akce se nakonec vyklubalo zajímavé byznysové propojení. Díky Václavu Staňkovi a jeho pražské marketingové agentuře dnes firma Wuders investuje větší peníze do marketingu, a daří se jí tak znásobovat objemy přijatých zakázek.
Jak přežít tornádo
Toho si ostatně není těžké všimnout. Výrobní hala, kde veškerý nábytek vzniká, byla v době naší návštěvy zaneprázdněná a kromě hlučné brusky jsme tu slyšeli i svářečku kovu nebo pravidelné údery ručního balicího zařízení. Všechny tyhle aktivity se totiž odehrávají in-house a s co největší snahou minimalizovat zbytečnou práci a zbytkové materiály. Ve velkém regálu s příznačným označením „zmetky“ najdeme jen pár nepovedených kousků. Dřevo, byť z nepovedeného výrobku, se tady totiž zpracovává, dokud to jde. „Obrousit nebo zmenšit to můžete vždycky,“ vtipkuje Dominik Herka s tím, že za více než čtyři roky fungování toho tady ve Wuders vyhodili jen minimum. Jejich skromná kancelář hned u vstupu do výroby je například vybavená nábytkem z reklamací.
My ale s oblibou říkáme, že dřevo je dokonalé ve svých nedokonalostech a odlišnostech.
Do výrobny, kam jsme nahlédli, se mimochodem Wuders přesunuli relativně nedávno. A rozhodnutí se zpětně ukázalo jako šťastná volba. Tornádo, které se přehnalo přes Moravu minulé léto, totiž jejich původní zázemí zničilo. „Když tu bylo tornádo, zrovna jsme byli tady, už na novém místě,“ vzpomíná Dominik Herka a ukazuje mi na telefonu fotku zachycující démonicky tmavou oblohu. „Jelo to přímo na nás, ale naštěstí se nakonec otočilo,“ vysvětluje, jak se firmě, na rozdíl od nedalekých budov, podařilo vyváznout bez úhony.
Od dřeva k papíru
I díky štěstí se tak dnes můžeme podívat na to, jak vznikají stoly z masivu nebo minimalistické poličky na zeď. Začíná se samozřejmě u dřeva. To tu ve Wuders používají hlavně dubové, bukové nebo ořechové, na nově zařazený zahradní nábytek se nebojí ani exotičtějších dřevin, například do červena zbarvené jihoamerické jatoby.
Dřevo je nositelem certifikátu FSC, který zaručuje, že nebylo vytěženo nelegálně a pochází z lesů obhospodařovaných šetrným či přírodě blízkým způsobem. V lesích, kde se dřevo těží, by navíc měly být dodržovány přísné environmentální a sociálně-pracovní standardy. Stejnou certifikaci najdete i u recyklovatelného obalového materiálu. „Nedávno nás kontaktoval někdo s výhodnější nabídkou dřeva, ale my jsme neměli záruku, jestli je vytěžené legálně. A hlavně jsme nevěděli, odkud přesně je, a tak jsme odmítli,“ popisuje Dominik Herka a doplňuje, že dřevo se firma snaží získávat z lokálních zdrojů.
Při vyprávění nás provádí první částí velkorysé výrobní haly. Té vévodí frézka, ale i nápadné logo firmy.
V hodonínské výrobně české značky Wuders vzniká nábytek z masivu s kovovými prvky. Stojí za ním bratři Herkovi, kteří sbírali zkušenosti v dílně svého strýce. Poslání? Naučit Čechy nakupovat kvalitní dřevěné kusy, které vydrží několik desítek let.
„První, co tady děláme, je frézování dřeva,“ říká Dominik Herka a ukazuje na velké CNC stroje, kde surové dřevo získává požadované tvary, případně drážky pro montáž. Od takto zpracovaného voňavého dřeva se výroba přesouvá ke tmelení, kde zaměstnanci zbavují materiál nechtěných nedokonalostí. Podle Jana Herky je to specifikum Čechů. „U nás pořád chtějí mít zákazníci zatmelené dřevo,“ vysvětluje. „My ale s oblibou říkáme, že dřevo je dokonalé ve svých nedokonalostech a odlišnostech,“ doplňuje ho bratr Václav.
Po odstranění suků, trhlin a nerovností se neošetřené dřevo posouvá dál, k broušení. Když jsem výrobu navštívila, zrovna dva muži opracovávali materiál, který vypadal jako deska konferenčního stolku. „Ano, tohle bude pravděpodobně komponenta na televizní stolek,“ říká mi Dominik Herka, a snaží se překřičet hluk brusného stroje. Jistý si ale stoprocentně není, součástek mají ve firmě stovky.
Ke komponentům, z nichž si zákazník nábytek sestaví, stejně jako je zvyklý z velkých nábytkářských domů, se ve Wuders pojí zábavný přístup. Každá ze součástek má originální název, který odkazuje buď k podobě, nebo příběhu jejího vzniku. „Náš brácha Vašek byl od malička hodně všímavý, rád maloval a dokáže ve věcech vidět to, co v něm my vidět neumíme,“ říká Jan Herka k tomu, proč mají ve skladu součástku s názvem Werich, Foglar, Baťa nebo třeba Eiffel.
Židle Artuš, jak ilustruje na příkladu, je pojmenovaná podle bájného britského panovníka, protože její kovový plášť připomíná brnění. Jobs, jedna z komponent pracovního stolu, odkazuje nejen k práci jako takové, ale také ke Stevu Jobsovi. Industriální konferenční stolek s kovovou konstrukcí Ressel zase upomíná vynálezce lodního šroubu. „Jednou nám dokonce psala paní, která si stolek koupila, že celý život žila v domě, kde se Ressel narodil,“ vzpomíná Jan Herka.
V tom ho ale přerušuje jeho dvojče, Dominik, když ukazuje na právě procházejícího švagra. Ten dělá ve firmě vedoucího výroby. „Dříve dělal v automotive průmyslu, tak to tu má pod palcem,“ směje se.
Není to jediný člen rodiny, který se do rodinného podniku zapojil. Za strojem na řezání kovů najdete pana Jana Herku staršího, tatínka sourozenců, na finální kontrolu a expedici zase dohlíží maminka. „Pracuje se mi tady moc dobře, kluci jsou na mě hodní,“ říká mi Jan Herka starší, když ho vyrušuji od precizního řezání kovových součástek, které se odehrává hned vedle lakovací stanice. „Vždycky jsem to měl tak, že jsem se v pondělí do práce netěšil. Tady je to jiné,“ směje se spokojeně. Také ale připomíná, že úsměv na tváři mu přidává i to, že brzy půjde do důchodu. „Mám to za pár,“ říká tatínek mladých podnikatelů, jenž s kovem pracoval stejně jako jeho otec celý život.
S nápadem, že si jeho synové založí vlastní firmu, zprvu nesouhlasil. Měl za to, že ve firmě jejich strýce, jenž se zabývá výrobou sušáren na dřevo, se toho naučí víc. I když dvojčata práce bavila, trápilo je, že ji nemohou dělat podle svého. A tak se oba navzdory tatínkovým radám rozhodli z práce odejít a vrhnout se do výroby industriálního nábytku. První rok a půl pracovali na svém snu Jan a Dominik jen ve dvou, jakmile začalo zakázek přibývat, přibrali do týmu staršího bratra Václava. Sestava byla kompletní.
Nesmíme ale zapomenout ani na maminku sourozenců. Ta se ve výrobně doslova schovává hned za novým strojem na papírové krabice, který dokáže vyprodukovat obaly s co nejmenším zbytkovým materiálem. „Jen se mě, prosím, na nic neptejte,“ volá na mě z dálky, když vidí, jak se blížím k jejímu stolu, kde zrovna balí menší objednávky do krabic. „To jsem jednou něco řekla, a pak mi známí říkali, že jsem jim vyskakovala úplně všude,“ směje se. Když jí vysvětlím, že vycházíme jen v tištěné formě, pookřeje. „No to víte, že jsem na ně pyšná,“ odpovídá na mou návodnou otázku. „Hlavně chci, aby to tu šlapalo.“
A ono šlape
I proto teď Wuders staví v sousedící industriální budově kanceláře, které nahradí jednu skromnou místnost, kde teď nevýrobní tým řeší vše od návrhů přes distribuce až po reklamace. „Už jsem navrhl sestavu kancelářských stolů, do nichž bude doprostřed zabudovaný prostor na zasazení stromu,“ říká nadšeně Václav Herka a ukazuje na vizualizace za sebou. „Už jsem to chtěl udělat před dvěma lety. Nedávno jsem ale zjistil, že mě předběhla IKEA,“ říká trochu smutně.
Dřevo podražilo a v Česku je ho nedostatek. Kůrovcové řezivo už skoro není, kvalitní materiál jde do světa |
Narážka na švédskou nábytkářskou firmu tu, v hodonínské společnosti, kde vznikají nižší stovky produktů měsíčně, není náhodná. Wuders chtějí být její alternativou a naučit Čechy, že do kvalitního dřevěného nábytku, který vydrží klidně i 50 let, se musí investovat. „Nesnažíme se soutěžit s designovými značkami. Snažíme se ale přesvědčit zákazníky, že do nábytkářských řetězců nemusejí jezdit tak často. Nemusejí mít všechno z masivu, ale alespoň jídelní stůl, který vydrží nejeden mejdan, je dobré mít,“ myslí si Jan Herka a ve vtipu dodává, že jejich výrobky v klidu přežijí nejednu vylitou lahev červeného vína.
K tomuto nápoji, na nějž padla v Hodoníně řeč vcelku často, se navíc pojí jedna zajímavost: malý odkládací stolek s nenápadným logem Wuders najdete i v Katedrále sv. Víta. Slouží jako mobiliář u oltáře, což pro bratry Herkovy a jejich věřící rodiče má velkou symboliku.
Produkty, které firmu proslavily všude po Česku, ale hlavně u lidí z velkých měst, jako je Praha a Brno, jsou ony jídelní stoly z masivu. Nejprodávanějším výrobkem je ale prý stále polička Brooklyn, jejíž název odkazuje k siluetě slavného mostu. „Vlastně nevím, jestli to chceme říkat,“ dodává hned Jan Herka. Za šest let fungování jeho firmy se totiž nejednou stalo, že jejich design zkopírovala konkurence. „A někdy nám dokonce píšou lidi, jestli bychom jim neprodali jen naši cedulku s logem. Že si prý nábytek koupili někde levněji,“ říká. Kvalitní nábytek z masivního dřeva ale něco stojí. Ceny například zmíněných jídelních stolů se pohybují kolem 20 000 korun, ale mohou se vyšplhat i výš. Investice je to však podle Herkových na celý život. „Všechny výrobky testujeme, takže můžeme zaručit, že se nebudou giglat,“ uzavírá s úsměvem Václav Herka.
