- 26. června 2022 12:00
Atlantiku nadosah. Pobřežní portugalská trasa byla oficiálně otevřena teprve v roce 2015, i když její části se využívají od nepaměti. | foto: Danuše Siering
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
První krůčky, jízda na trojkolce, tempo na lyžích, zaběhnout maraton. To všechno jsou naše nohy schopné unést... Co však vede miliony lidí k tomu, vydat se pěšky na přinejmenším několikatýdenní pouť do Santiaga de Compostela, být oddán počasí, přírodě, náladám svým i druhých, a přitom stovky kilometrů nosit na zádech přinejmenším desetikilový ruksak? Důvodem určitě není jen pokorný pocit vítězství, když vstupujete do majestátní katedrály v Santiagu de Compostela a na mši poutníků slyšíte číst své jméno ve společnosti mnoha peregrinos z celého světa.
Přiznávám, není lehké najít čas a odvahu vydat se na tuto cestu. Kromě fyzické námahy znamená totiž také být sám se sebou, se svými myšlenkami, věnovat naplno svoji pozornost subtilnímu dění kolem nás a v nás. Žádná cesta není pro člověka těžší než ta, která ho vede k sobě samému (Hermann Hesse). Také je třeba být smířen s tím, že teď, daleko od domova a často i od internetu, stejně nic nezměním. Snad nejtěžší je však odbourat na začátku všechna ne, proč to právě teď nejde.
Připojte se ještě dnes a získejte: