Mnohé křesťanské svátky mají kořeny v pohanských tradicích, které lidé ctili tak silně, že se je církvi (a mnohem později i komunistickému režimu) nepodařilo zničit. Mezi takové patří i dodnes oblíbené pálení čarodějnic.
Připravte se na poslední dubnovou noc, kdy žádný Kelt nešel spát a kdy je energie Země nejsilnější. Historikové se sice o tom, kde leží základ současných vater s čarodějnicí v plamenech, trochu přou, spojitost s keltskou kulturou je nicméně považovaná za nejpravděpodobnější.
Devatero dřevin a skok přes oheň
Keltové byli největší skupinou starověké Evropy. Netvořili jednu sjednocenou říši, ale skládali se z desítek kmenů, které žily v mnoha oblastech střední, jižní i západní Evropy. Čas vnímali spíše kruhově než lineárně. Den zahajovali a končili se západem slunce a nový rok započali svátkem Samhain 31. října, kdy začíná zima a příroda umírá, aby se mohla opět zrodit.
Dnes se tento den slaví jako Halloween a z církevního hlediska také 1. listopadu jako svátek Všech svatých a 2.listopadu jako tzv. Dušičky. Důležitost poslední říjnové noci se v keltském pojetí odrážela v jejich úctě k Měsíci a ženskému elementu. Přírodní koloběh byl alfou a omegou jejich života. Osm tradičních slavností se vázalo vždy k zemědělským událostem, vztahům mezi Zemí a Sluncem a k ročním obdobím. Festivaly také často symbolizovaly hranici mezi světem živých a mrtvých.
