15. srpna 2019 5:01 Lidovky.cz > Relax > Čekstajl Adama Junka

(Ne)slavné konce. Jak skončila značka ženy, která povýšila svetr na módní záležitost

Sonia Rykielová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sonia Rykielová | foto: Wikimedia Commons

Příběhy úspěchu založeného na neotřelém přístupu, či dokonce drzosti v kombinaci s nezlomnou vůlí a nevysychajícím proudem nápadů lidé mívají rádi. Inspirují se v nich nebo prožívají aspoň imaginárně to, co se v jejich životech neodehrává. Módní branže je takových plná, případně je umí přifouknout, aby se zboží lépe prodávalo.

Ne všechny ale končí hollywoodským „šťastně až na věky věků“. Asi nejsmutnější story z poslední doby je případ značky Sonia Rykiel. Po marném hledání nového investora skončila v likvidaci, ani ne tři roky po smrti své zakladatelky a po padesáti letech své existence. Rykielová v 70. letech přišla s odvážnou revolucí v oblékání žen. Nákladné látky nahradila jednoduchou pleteninou. Ze svetru, považovaného za sportovní oblečení, udělala módní záležitost. A Pařížanky naučila po svém vzoru chodit komplet v černém. Sama k tomu říkala, že nechce ztrácet čas vybíráním barev.

Její styl byl nezaměnitelný. Vždy šik, vždy praktický, vždy trochu drzý. Ať už šlo o asymetricky střižené malé černé sukně, či zařazení svetříku jako z chudobince do šatníku elegantních dam. Když se nejslavnější jména francouzské módy čím dál tím více globalizovala, Rykielová vždy zůstávala „pařížská“. Možná i proto na rozdíl od Diora a dalších má v městě nad Seinou svou ulici právě ona. Nikdo však nebyl schopen jít v jejích šlépějích natolik přesvědčivě, že by udržel rodinnou firmu v černých číslech.

Oblečení značky Sonia Rykiel

Podobnému konci těsně unikla značka Roberto Cavalli. Návrhář, který mu propůjčil jméno, stále žije. S ekonomickými potížemi se jeho firma potýkala několik měsíců. V dnešní době volající po ochraně zvířat se krom jiného těžko žije značce založené na kožených oděvech, kožešinových prvcích a trochu vulgárních potiscích exotických živočichů. Cavalli ovšem svého investora nakonec našel v Dubaji. Je jím společnost Damac, což je developer.

Jakkoli to může znít bláznivě, pro italskou módní ikonu to je celkem logický krok. S Dubajci má již několik realitních projektů za sebou, třeba vilový resort Just Cavalli. A prodej jména představuje ostatně už dnes třetinu tržeb firmy Roberto Cavalli. Aneb když už nefrčí naše kabáty, dá se značka udržet jinak.

Poslední a už ne tak smutný příběh končí naopak návratem k tradici. Jde o módní dům Calvin Klein. Návrhář, který postupně svou firmu opustil už zhruba před patnácti lety, byl v 80. letech ikonou. Mluvilo se o něm jako o novém Yves Saint-Laurentovi. Vlastnit jeho jednoduché a přitom sexy modely bylo povinností pro milovníky módy. Vlajkovou lodí byly černé úzké džíny a bílé spodní prádlo prezentované na lepých tělech – úplně původně Marka Wahlberga nebo Brooke Shieldsové. A právě k poslednímu jmenovanému se módní dům plně navrátil, když rozvázal spolupráci s jedním z nejtalentovanějších současných tvůrců Rafem Simonsem. Ten pro vlastně konzervativní značku tvořil příliš progresivně.

Zkrátka rozmarný svět módy je plný fascinujících příběhů až na to, že některé trošku neslavně končí.

Najdete na Lidovky.cz