Je to příběh barvitý, skoro jako Dianin šatník. A vzhledem k tomu, že příští rok to bude 20 let od jejího tragického skonu v ulicích Paříže, bude znovu a za podpory jejích milujících synů připomínán.
Výstava garderoby
Jednou z událostí připomínajících „princeznu lidských srdcí“ bude výstava její garderoby v Kesnigtonském paláci, který byl po patnáct let jejím domovem. Od února tak budou k vidění ty „nejikoničtější“ kousky z jejího šatníku. Samozřejmě nebude chybět snad nejznámější temně modrá saténová toaleta od Victora Edelsteina, již manželka prince Charlese vynesla na galavečeři v Bílém domě v roce 1985. Tam se setkala s Johnem Travoltou, jehož jako herce zbožňovala. A Nancy Reaganová jej „popíchla“ k tomu, aby princeznu provedl po parketu.
  |
Byl z toho drobný skandál, protože tančili 30 minut nonstop. A z večerní róby se stal nezapomenutelný artefakt, který patřil k těm, jež princeznin styl definovaly. Chybět nebudou ani památné „malé černé“ přezdívané Revenge Dress neboli šaty pomsty. Ve velmi vyzývavých koktejlkách z dílny řecké návrhářky Christiny Stambolianové se Diana zjevila poté, co Charles přiznal vztah se svou dnešní manželkou Camillou.
A opomenuty nebudou ani svatební šaty z dílny Elizabeth a Davida Emanuelových s historicky nejdelší vlečkou v dějinách panovnických svateb. Za princeznou v enormně nadýchaných šatech se táhla plných 25 stop. To jsou jistě největší lákadla výstavy Diana: Her Fashion Story. Módní odkaz někdejší manželky britského následníka trůnu je ale mnohem hlubší. A především platný pro každého, nejen bulvárem sledovanou módní ikonu, jíž Diana byla, s v podstatě bezednou peněženkou, umožňující nakupovat šaty, doplňky i šperky v nejdražších buticích.
Stylová ikona
Dokázala totiž do sešněrovaného stylu britské panovnické rodiny, který je i vzorem pro ostatní dvory v Evropě, vnést „osobní dotek“. Zprvu zakřiknutá čekatelka na svatbu, pak pokyny dvorské etikety pečlivě následující novicka v královské rodině a nakonec stylová ikona. Dokázala vždy dodržet předepsaný bonton, ale s vlastními nápady a střihy, které byly neotřelé. Nenásledovala přitom bezhlavě módní trendy, byla svá. A naopak pak trendy začala určovat.
Dokud byla členkou klanu Windsorů, nejčastěji sahala po výtvorech domácích tvůrců. Při oficiálních návštěvách často volila barvy vlajky hostitelské země. Po rozvodu se více přeorientovala na zvučná jména haute couture jako Valentino či Versace. Ale i tak si až tvrdošíjně zachovávala osobitost. A to je něco, co se lze od Diany Spencerové naučit i dvacet let po její smrti.
