Je desátá dopolední a v Café Savoy probíhá obvyklý ranní koncert. Lžičky cinkají o okraje šálků, hosté nad snídaněmi zapáleně švitoří a číšníci mezi nimi proplouvají jako dirigenti hledající taktovku. Náhle se místnost ztiší, pár hlav se zvedne. Vchází Daniela. Na minutu přesně. Na sobě má béžový letní kostýmek, pod ním bílý žebrovaný nátělník, vlasy nedbale stažené dozadu. Sem tam zazáří šperk, sem tam její pleť. Jestli je nalíčená, není to poznat.
Daniela si objednává cappuccino a neperlivou vodu. Vypadá odpočatě, jako by se právě probrala. Pokud ale čtete její články pro Harper’s Bazaar, asi tušíte, že je nejspíš na nohou už několik hodin. Ranní ptáče. To vás ale při čtení asi nepřekvapí. Rozhodně ne tolik jako třeba to, že trpí syndromem podvodníka. To by do jedné z nejúspěšnějších českých modelek řekl asi jen málokdo.
 |
A věděli jste, že chtěla být učitelkou? Jenže pak ji – ještě coby studentku – jednoho dne cestou do kina zastavila scoutka, nabídla jí účast v modelingové soutěži, která se konala hned o víkendu, a o pár týdnů později se Daniela stěhovala do Paříže. Půl roku nato do New Yorku. Aniž by to tehdy věděla, bookovali si ji ti nejvýznamnější klienti – od Victoria’s Secret po Sports Illustrated. Dnes dělí většinu času mezi Floridu, New York a Prahu.
Když Daniela hovoří, všímám si, že hosté u vedlejšího stolu přestávají mluvit. Poslouchají ji? Vadí jí to? Pokud ano, nedává to znát. Navzdory tomu, že je podle svých slov introvertka (další překvapení), vyzařuje z ní klid a vyrovnanost. Mě osobně překvapilo i to, že nechtěla znát otázky předem. Tím spíš, že nejeden rozhovor, co s Danielou najdete na internetu, působí spíš jako nepříjemný výslech.
Už jste se někdy během rozhovoru zvedla a odešla?
Ne, na to jsem příliš velký slušňák. Když se mě někdo na něco zeptá, mám pocit, že je mojí povinností odpovědět. Třebaže to tak není.
Jaký největší nesmysl jste se o sobě dočetla?
Když jsem se vrátila z Ameriky, byla jsem označována za ledovou královnu. Dodnes netuším, jak jsem k tomu přišla. Také si pamatuji, jak jsem tehdy s kamarádkou dělala charitu a 99 % mediálních výstupů bylo o tom, že nemám nalakované nehty. O charitě ani zmínka, to byl takový můj úvod do české novinařiny. (Oba očima kloužeme k její dokonalé manikúře a Daniela propuká v smích.) To mi zůstalo z pátečního focení pro Esprit, já si jinak nehty nelakuji.
