Jeden ale neví, jak se obléknout – rána jsou chladná, okolo pěti šesti stupňů a odpoledne je klidně o dvacet víc. Ještěže ráno to mám do práce ostrou chůzí čtvrthodinku do kopce, chlad nemá šanci. Naštěstí už se snížily špatné až velmi nezdravé (jazykem mobilní aplikace) koncentrace prachu ve vzduchu, které tady jaro provázejí.
Když jsem dneska chystala balkon na sezonu venkovních drinků, čtení a kytičkování, kondolovala jsem svým plicím. Nános prachu, který tam ležel (a který jsem bezpečně taky postupně vdechovala) by možná předčil i nález na plicích vysloužilého horníka. Tu a tam sice ještě někdo chodí s rouškou i kvůli zmíněnému prachu, nicméně od minulého pondělí už nejsou povinné ani v hromadné dopravě.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Možná vám neuniklo, že minulý týden se nárazově zvedl počet českých občanů v Koreji díky velké české oficiální parlamentní a podnikatelské návštěvě. S paní předsedkyní Parlamentu jsem měla tu čest se setkat nadvakrát. Nejdřív při večeři pro české krajany a následující ráno na výstavě s tematikou cílů udržitelného rozvoje i jako doprovod mých pěti statečných studentů. Tohle setkání umožnila ambasáda a musím říct, že studenti žijou dozvuky události doteď.
Společně jsme si prošli výstavou komentovanou ředitelem Českého centra a panem velvyslancem, studenti pak měli možnost položit pár otázek paní Markétě Pekarové Adamové. Téma udržitelného rozvoje (svorně se osypávám z tohohle sousloví v češtině i v angličtině) není slovní zásobou jednoduché a teď si představte, že o něm máte diskutovat v jazyce, který se učíte třetí semestr, a notabene rovnou s nejvyšší představitelkou Poslanecké sněmovny. Samozřejmě, že si studenti připravili otázky předem.
Korigovala jsem je minimálně a pro dojem autentičnosti jsem jim zakázala číst připravené dotazy z mobilu. Ano, četli je z papíru, protože ten jsem nezmínila. Když jsem viděla, jak jsou rozklepaní, byla jsem nakonec ráda, že mě obelstili záložní variantou. Paní předsedkyně se ukázala jako jazykově velmi soucitná a přecházela do angličtiny, když viděla, že jsou ztraceni v překladu. Mimochodem – dobře, že se jich dvakrát neptala, zda rozumí.
Korejské vychování by jim totiž neumožnilo veřejně přiznat, že nerozumí. To už znám z výuky - celá skupina mi odkýve, že chápe, aby vzápětí mnou jednotlivě dotázaný vystresovaný student odpověděl: „Nevím“. Znovu a znovu jim skáču na špek, když mě kolektivně přesvědčují, že nemají k výuce otázku, že všechny zákruty češtiny jsou nad slunce jasnější. Myslím, že si nakonec milé a bezprostřední setkání užily obě strany.
Markéta Pekarová Adamová v rozhovoru s korejskými studenty češtiny.
Paní Pekarová se od korejských bohemistů při společném focení přiučila celou škálu zde populárních fotogest a jak jsem viděla, na Tchaj-wanu už jí šlo srdíčko ukazováčkem a palcem jak po másle. Ještě hvězdnější mediální okamžik (paní předsedkyně promine) však pro studenty nastal, když je o kratičké vyjádření požádal přítomný miništáb televize Prima.
Odvahu sebrali dva studenti a doufám, že jejich věty byly pro českého diváka alespoň trochu srozumitelné, protože já jsem na ně byla náramně pyšná. Shodou okolností mi zrovna oni dva dnes oznámili, že byli vybráni a dostanou místní univerzitní stipendium na studium na Karlově univerzitě příští semestr. Patriku a Pavle, gratuluju! Už víte, u koho se v září v Praze můžete zastavit na kus řeči, máte spolu natrénováno.
