Rodák ze západočeských Malovic u Stříbra (* 1887) studoval na plzeňské průmyslovce a pak na vídeňské umělecké akademii u proslulého profesora Otto Wagnera. Tam se také seznámil se starším kolegou Leopoldem Bauerem, v jehož ateliéru poté pracoval mimo jiné i na projektech Priessnitzova sanatoria v Jeseníku nebo na budově Průmyslové a obchodní komory v Opavě.
Za první světové války byl Ernstberger nasazen v uniformě císařských myslivců zejména na Bukovině. Ještě v jejím průběhu ale získal v roce 1917 zakázku na stavbu pomníků padlým, které vznikly v italském Bolzanu a v Hijče. Jednalo se o práce ve stylu secesního klasicismu, jemuž mladý architekt zůstal věrný i po válce. Záhy však do jeho návrhů postupně začínaly pronikat také motivy tehdy populárního expresionismu a také stylu art deco. Ve třicátých letech se k nim pak přidal i konstruktivismus.
Prorokem v rodném kraji
V té době měl již Karl Ernstberger svůj projekční ateliér, ve kterém zaměstnával i svého bratra, stavitele Josefa. Společně vypracovali projekty desítek staveb, zejména v západních a severních Čechách. Nejvíc jejich realizací (především pak z dvacátých let minulého století) si mohou zájemci dodnes prohlédnout – nepřekvapivě – v Karlových Varech. Slavné lázně v té době bohatly a zažívaly nebývalý stavební boom. Ateliér bratří Ernstbergerových navrhl především četné lázeňské vily. Za připomínku stojí například Titania, Weissenberger, Irene, Mimosa, Minerva, Nürburg a Sonja, situované zpravidla na prudkých svazích nad lázeňským centrem.
Stavby mají mansardové nebo kýlové střechy, četné arkýře, lodžie a dekor ve stylu neoklasicismu nebo art deco. Majitelé v nich okupovali zpravidla jedno patro a ta další pak v sezoně pronajímali bohaté klientele, která dávala přednost těmto intimnějším apartmentům před velkými lázeňskými hotely.
I jim se však bratři Ernstbergerové věnovali. Přímo na hlavní promenádě projektovali třeba známý hotel Central, Grandhotel Bad, lázeňský dům Regina Palace a některé další stavby podobného charakteru. Většinu z nich na nábřežích říčky Teplá, kde nahradily starší a nižší zástavbu.
  |
Na přelomu dvacátých a třicátých let pak projektovali také několik originálně řešených činžáků na úzkých parcelách s motivem na hlavní osu průčelí umístěného arkýře nebo rizalitu, z něhož vybíhají na obě strany balkony či lodžie (domy Bílý kamzík, Rebenstock, Hebe). Tyto svým pojetím v podstatě konstruktivistické stavby ovšem zjemňují dekorativní prvky. Bez četných Ernstbergerových staveb by KarlovyVary nebylyKarlovými Vary; známým lázním propůjčily charakteristický vzhled, který ovšem nezapře sice elegantní, ale poněkud konzervativní styl, ovlivněný rakouskými i německými vzory.
Ernstberger ovšem projektoval i v dalších městech a obcích, jako byly Rybáře, Dalovice (dnes součásti Karlových Varů), dále rodné Stříbro, Mariánské Lázně, Planá nebo Boží dar, kde pravděpodobně přestavěl známý hotel Zelený dům. Architekt navrhl také neorománský kostel Panny Marie Utěšitelky v Dalovicích, jehož vysoká zvonice, prolamovaná vysokými obloukovitě ukončenými okny, prozrazuje vliv Leopolda Bauera a zejména chrámu, který navrhl pro polské Bialsko.
Návrat odsunutého
Ernstbergerovu vilu Chigirinsky v již zmiňovaných Dalovicích nebo školu ve Vyšším Brodě pak již můžeme označit za konstruktivistické stavby. Zejména v prvním případě je patrný vliv prací Adolfa Loose a jeho okruhu. Naopak, romanticky pojata je dřevěná chata s restaurací a vyhlídkovou věží na Bublavě.
Kostel Panny Marie Utěšitelky v Karlových Varech – Dalovicích (1929)
Na prahu třicátých let se Karl Ernstberger zúčastnil soutěže na zotavovnu Morava v Tatranské Lomnici ve Vysokých Tatrách, v níž jeho konstruktivistický návrh získal první cenu. Definitivní projekt pak vypracoval ve spolupráci se známým brněnským funkcionalistou a Kotěrovým žákem Bohuslavem Fuchsem, jenž pak býval v české literatuře označován jako jediný autor. Plánová dokumentace však uvádí na společném razítku obě jména. Fuchs ovšem návrh obohatil o nádherný motiv sešikmených pokojů, jejichž stěny vytvářejí originální „pilovitý“ vzhled, jakož i o lecorbusierovské terasy restaurační části.
Ve válečných letech projektoval Karl Ernstberger dělnické bytovky v různých městech západočeského regionu. V roce 1946 byl jako Němec odsunut. Pracoval pak v Sugenheimu, Ansbachu a nakonec v Norimberku, kde v roce 1972 jako pětaosmdesátiletý zemřel. Jeho rozsáhlé dílo i životní peripetie od předloňska pečlivě dokumentuje monografie vydaná Národním památkovým ústavem.
