Architekti jsou stále spíše muži. Snažím se stavět na přednostech ženského přístupu, říká architektka

Lidovky.cz: Nedávno jste vyhrála soutěž na návrh vstupních prostor Rudolfina. Jak se vyhrávají takové soutěže?
To úplně nedovedu říct, protože moc soutěží nedělám. Ale v tomhle případě to vyhrál hlavně náš pokorný a citlivý přístup k vlastní historické budově. A jelikož se jednalo o vyzvanou soutěž, tak prvním krokem k vítězství bylo už vůbec být do ní oslovená, za což děkuju hlavně organizaci Czechdesign, která soutěž pro Českou filharmonii pořádala. A mám z té výhry a nové spolupráce velikou radost…

Duševní lázně. Chtěla jsem vytvořit místo pro vyhořelé lidi, říká studentka architektury

Lidovky.cz: Žen v české architektuře není mnoho. Narážíte někdy na to, že jste žena architektka, ať v tom negativním nebo pozitivním slova smyslu?
Narážím na to v obou smyslech - je to prostě fakt, který je myslím lepší prostě přijmout a využít ve prospěch věci. Dlouho jsem v převážně mužském prostředí měla určitý pocit méněcennosti, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju specifika a přednosti ženského přístupu a na nich se snažím stavět.

Lidovky.cz: Máte nějaký profesní vzor? Ať už to je architekt, architektka nebo celé studio?
Těch je plno, dřív jsem byla nejvíc uhranutá hlavně japonskou architekturou a její vnímavostí a pojetím jednoduchosti, která nenudí a naopak dovede obsáhnout mnoho. Nicméně inspiruje a baví mě práce různých architektů z celého světa napříč různými směry, od minimalismu přes koncepční tvorbu např chilských Pezo von Ellrichshausen až po dekorativní přístup např milánských mistrů atmosféry, studia Dimore.

Lidovky.cz: Co byste poradila začínajícím architektům, studentů, kteří se chtějí prosadit?
No asi hlavně přemýšlet i pracovat poctivě a vydržet. Určitě je důležité udržet si vlastní vizi, která právě i díky určité nezkušenosti může mít jedinečnou svěžest, a nenechat se odradit tím, že podle někoho něco nejde. A zároveň si zachovat pokoru a vnímavost k tomu, co se děje kolem a proč, učit se od řemeslníků i klientů a taky z vlastních chyb, protože jedině tak se člověk může posouvat dopředu.

Lidovky.cz: Jaký je váš architektonický sen? Co byste chtěla postavit?
Bavilo by mě navrhovat sakrální respektive duchovní prostor, ať už vyloženě kostel anebo jeho jinou současnější formu, nebo třeba i místo rozloučení nebo lázně.

Lidovky.cz: Na jakou z vašich realizací jste nejpyšnější? A na čem teď ještě pracujete?
Zásadní pro mě byl určitě projekt rekonstrukce jihočeské usedlosti, který proletěl v médiích a přinesl ceny i další zakázky, ale především to pro mě byla velká škola a taky skvělá příležitost. Nicméně každý projekt s sebou nese spoustu zkušeností a tím má svůj význam. Aktuálně máme v ateliéru vedle pár interiérů hlavně rekonstrukce domů, je to taková pěkně pestrá škála od různých venskovských stavení, přes funkcionalistickou vilu a kamenný domek u moře až po minimalistické novostavby. Takže zábavy je plno a jsem hlavně ráda za milé klienty i můj tým.

Lidovky.cz: Jednou z vašich posledních pracíb je prodejna Freshlabels v Berlíně? Jak byste jí popsala?
Téma nebo pomyslný koncept toho interiéru popisuju jako “rozestavěnost”, nebo v obecnějším smyslu nedokončenost. Odpovídá to i charakteru Freshlabels, neboť zastupují různé značky a jejich výběr i sortiment se stále mění, takže i interiér na to potřebuje reagovat. Velká výzva zadání byl limitovaný čas i rozpočet a pak taky původní stav prostoru, předchozí obchod měl dost zběsilý interiér a na stěnách falešné cihličky, které ale nešlo zbourat. Hledali jsme proto něco čím ty velké plochy překrýt a zároveň vytvořit flexibilní systém pro vystavení zboží na stěnách. To mě dovedlo k nápadu využít obyčejné sádrokartonové konstrukce, ale obráceným způsobem - desky ve spodní vrstvě a před nimi nosné konstrukce, které tvoří rastr polí pro zboží. Stavební materiál v neupraveném surovém stavu má určitou vlastní poetiku, jejíž hrubost zrovna Berlín hravě unese. Chladný rastr na stěnách pak doplńují nábytky v prostoru ze surové MDF - které se běžně dál dýhují nebo lakují, tudíž opět jako odkaz k nedokočenosti. Hlavní “eye-catcher” pak tvoří růžový středový sloup v přední části a pokladna nahrubo obalené polystyrenem, aby do interiéru vnesly určitou měkkost. Další vrstvu interiéru tvoří zrcadla, hra s odrazy a průhledy má zase podpořit dojem nedokončeného prostoru...

Lidovky.cz: Jak dlouho tvorba interiéru trvala? Co se povedlo?
Byla to akce blesk a realizace proběhla během měsíce a půl, celý projekt i s návrhem vznikl za necelé tři měsíce.. Což je na jednu stranu dost limitující, ale snažila jsem se to brát jako výzvu.

Lidovky.cz: Je rozdíl mezi designem obchodu, který má prodávat a showroomu, který má ukázat?
Nejspíš ano, ale spíš bych řekla, že to záleží na konkrétním produktu a cílové skupině. Osobně mám spíš zkušenost s obchody a vždycky je tam právě ten paradox, že z pohledu interiéru vypadá líp méně vystavených věcí, zatímco z hlediska prodeje to je naopak, takže se musí najít nějaký optimální stav rovnováhy.