2. srpna 2019 5:47 Lidovky.cz > Relax > Design

Bůh se skrývá v Barceloně aneb Nevelká budova, která vzbudila velký rozruch

Less is more. Sklo, beton, chromovaná ocel, mramor, travertin a onyx... Miesova... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Less is more. Sklo, beton, chromovaná ocel, mramor, travertin a onyx... Miesova... | foto: Profimedia

Právě před 90 lety Barcelona hostila světovou výstavu. V jejím rámci pak byla postavena nevelká budova, která ovšem záhy vzbudila velký rozruch. Autorem byl Ludwig Mies van der Rohe (1886–1969), pedagog německé avantgardní školy Bauhaus. Architekt podepsaný krom jiného také pod neméně proslulou vilou Tugendhat, jež mimochodem vznikala v Brně ve stejné době.

Slavný německý projektant a autor sloganů Less is more (Méně je více) a God is in the details (Bůh se skrývá v detailu) se narodil v roce 1886 v Cáchách jako Maria Ludwig Michael Mies. Jméno „van der Rohe“ přijal později po své vlámské matce.

Mladý architekt vyrostl v rodině kameníka, podobně jako brněnský rodák Adolf Loos. Tak jako další velikáni světové moderní architektury Wright, Loos nebo Le Corbusier nikdy nestudoval na žádné prestižní škole. Prošel však praxí u berlínského architekta a kreslíře Bruna Paula a pak pracoval u další významné osobnosti – Petera Behrense.

Ludwig Mies van der Rohe

Mies na sebe upozornil několika projekty, které prokázaly jeho obdiv k čistým formám. Byla to nadčasová studie skleněného mrakodrapu z roku 1922 nebo pomník Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta v Berlíně (1926, později zničen) či Langeho dům v Krefeldu (1928). V roce 1927 byl jedním z architektů slavné kolonie německého Werkbundu na stuttgartském Weissenhofu, která propagovala moderní formy bydlení v zeleni, jež je dostupné i sociálně slabším. Stuttgartská výstavní kolonie měla velký vliv na české funkcionalisty, kteří se pak pokusili o něco podobného v Brně (kolonie Nový dům, 1928) a v Praze-Dejvicích (kolonie Baba, 1932).

Šok z čistoty

Dvě vrcholné stavby meziválečného období, které vstoupily do pomyslné „síně slávy“ světové moderní architektury, pak vznikly takřka současně. V letech 1928–1929 projektoval německý architekt pavilon své země na světové výstavě v Barceloně. Němci, respektive Výmarská republika, dostali tehdy od Španělů výjimku, neboť ostatní země musely vystavovat v předem pořadatelem realizovaných pavilonech značně konzervativního střihu.

Pořadatelé moderní architektuře tehdy prostě nepřáli (československou expozici v rámci jednoho z pavilonů tehdy proto navrhl architekt Richard Klenka rytíř z Vlastimilu, jehož tvorba vrcholila v secesní éře). Miesova stavba měla tehdy vlastně sloužit jen jako místo setkání španělského královského páru s německým velvyslancem, neboť exponáty byly představeny v rámci jiných výstav.

Čisté minimalistické formy, kombinace chromované oceli, betonu, mramoru, travertinu skla a vodní hladiny, puristicky zařízený interiér jen se stolkem a třemi křesly (dodnes se vyrábějí jejich repliky pod názvem Barcelona) ale vyvolaly v konzervativní katalánské metropoli šok. Stavba byla odmítnuta a po skončení výstavy zbořena. Teprve v roce 1986 byla na stejném místě postavena její přesná kopie, která je dnes – vedle Gaudího staveb – jednou z hlavních atrakcí města. Návštěvníci mohou obdivovat dokonale promyšlený a maximálně transparentní interiér, laděný v tónech německé trikolóry (černý koberec, červené závěsy a žlutá onyxová stěna, podobná té ve vile Tugendhat). Jediným uměleckým dílem je pak plastika sochaře Georga Kolbeho Alba (Úsvit) v atriu.

Obdobně je řešena i brněnská vila pro rodinu Tugendhatovu (1929–1930). Ta naštěstí přežila, i když byla v minulosti poškozena válečnými událostmi i pozdějšími nepříliš šetrnými opravami. I ona si však „užila“, neboť byla po svém dokončení pod palbou kritika Karla Teigeho a jeho okruhu (vyčítali jí excentričnost a vysoké náklady) a zdejší odborný tisk ji ignoroval. Dočkala se však rehabilitace a dnes má status národní kulturní památky i památky světového kulturního dědictví UNESCO. Po rekonstrukci je ve výborném stavu a přístupná (po předchozí rezervaci) veřejnosti. Srovnání obou Miesových děl je velmi zajímavé, i když každé z nich mělo jiné poslání.

Síla jednoduchosti

Sám jejich autor byl od roku 1930 ředitelem avantgardního Bauhausu v Desavě. Po roce 1933, kdy nacisté toto legendární učiliště uzavřeli, odešel na radu přátel do USA. Byl pak mnoho let děkanem Illinoiského technologického institutu v Chicagu, pro který navrhl několik budov, z nichž nejslavnější jsou Crown Hall a prostá univerzitní kaple z oceli a skla. Vedle staveb pro Chicago navrhl Mies spolu se svým žákem Philipem Johnsonem na sklonku 50. let také newyorský mrakodrap Seagram pro kontroverzního kanadského podnikatele a filantropa Charlese Bronfmana. Opět se jedná o jednoduchou hmotu – hranol se skleněnou fasádou a bronzovými detaily.

Minimalismus je rovněž typickým znakem Nové národní galerie v Berlíně (1968) nebo vily Edith Farnsworthové v Illinois (1951). Ludwig Mies van der Rohe zemřel v roce 1969 v Chicagu.

Advantage Consulting, s.r.o.
IT TECHNICKÝ SPECIALISTA (35 - 45.000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 35 000 - 45 000 Kč

Najdete na Lidovky.cz