Slavný německý projektant a autor sloganů Less is more (Méně je více) a God is in the details (Bůh se skrývá v detailu) se narodil v roce 1886 v Cáchách jako Maria Ludwig Michael Mies. Jméno „van der Rohe“ přijal později po své vlámské matce.
Mladý architekt vyrostl v rodině kameníka, podobně jako brněnský rodák Adolf Loos. Tak jako další velikáni světové moderní architektury Wright, Loos nebo Le Corbusier nikdy nestudoval na žádné prestižní škole. Prošel však praxí u berlínského architekta a kreslíře Bruna Paula a pak pracoval u další významné osobnosti – Petera Behrense.
Mies na sebe upozornil několika projekty, které prokázaly jeho obdiv k čistým formám. Byla to nadčasová studie skleněného mrakodrapu z roku 1922 nebo pomník Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta v Berlíně (1926, později zničen) či Langeho dům v Krefeldu (1928). V roce 1927 byl jedním z architektů slavné kolonie německého Werkbundu na stuttgartském Weissenhofu, která propagovala moderní formy bydlení v zeleni, jež je dostupné i sociálně slabším. Stuttgartská výstavní kolonie měla velký vliv na české funkcionalisty, kteří se pak pokusili o něco podobného v Brně (kolonie Nový dům, 1928) a v Praze-Dejvicích (kolonie Baba, 1932).
Šok z čistoty
Dvě vrcholné stavby meziválečného období, které vstoupily do pomyslné „síně slávy“ světové moderní architektury, pak vznikly takřka současně. V letech 1928–1929 projektoval německý architekt pavilon své země na světové výstavě v Barceloně. Němci, respektive Výmarská republika, dostali tehdy od Španělů výjimku, neboť ostatní země musely vystavovat v předem pořadatelem realizovaných pavilonech značně konzervativního střihu.
Pořadatelé moderní architektuře tehdy prostě nepřáli (československou expozici v rámci jednoho z pavilonů tehdy proto navrhl architekt Richard Klenka rytíř z Vlastimilu, jehož tvorba vrcholila v secesní éře). Miesova stavba měla tehdy vlastně sloužit jen jako místo setkání španělského královského páru s německým velvyslancem, neboť exponáty byly představeny v rámci jiných výstav.
Špilberk i vila Tugendhat. Zahraniční turisté mají o Brno větší zájem než ti čeští |
Čisté minimalistické formy, kombinace chromované oceli, betonu, mramoru, travertinu skla a vodní hladiny, puristicky zařízený interiér jen se stolkem a třemi křesly (dodnes se vyrábějí jejich repliky pod názvem Barcelona) ale vyvolaly v konzervativní katalánské metropoli šok. Stavba byla odmítnuta a po skončení výstavy zbořena. Teprve v roce 1986 byla na stejném místě postavena její přesná kopie, která je dnes – vedle Gaudího staveb – jednou z hlavních atrakcí města. Návštěvníci mohou obdivovat dokonale promyšlený a maximálně transparentní interiér, laděný v tónech německé trikolóry (černý koberec, červené závěsy a žlutá onyxová stěna, podobná té ve vile Tugendhat). Jediným uměleckým dílem je pak plastika sochaře Georga Kolbeho Alba (Úsvit) v atriu.
Obdobně je řešena i brněnská vila pro rodinu Tugendhatovu (1929–1930). Ta naštěstí přežila, i když byla v minulosti poškozena válečnými událostmi i pozdějšími nepříliš šetrnými opravami. I ona si však „užila“, neboť byla po svém dokončení pod palbou kritika Karla Teigeho a jeho okruhu (vyčítali jí excentričnost a vysoké náklady) a zdejší odborný tisk ji ignoroval. Dočkala se však rehabilitace a dnes má status národní kulturní památky i památky světového kulturního dědictví UNESCO. Po rekonstrukci je ve výborném stavu a přístupná (po předchozí rezervaci) veřejnosti. Srovnání obou Miesových děl je velmi zajímavé, i když každé z nich mělo jiné poslání.
Síla jednoduchosti
Sám jejich autor byl od roku 1930 ředitelem avantgardního Bauhausu v Desavě. Po roce 1933, kdy nacisté toto legendární učiliště uzavřeli, odešel na radu přátel do USA. Byl pak mnoho let děkanem Illinoiského technologického institutu v Chicagu, pro který navrhl několik budov, z nichž nejslavnější jsou Crown Hall a prostá univerzitní kaple z oceli a skla. Vedle staveb pro Chicago navrhl Mies spolu se svým žákem Philipem Johnsonem na sklonku 50. let také newyorský mrakodrap Seagram pro kontroverzního kanadského podnikatele a filantropa Charlese Bronfmana. Opět se jedná o jednoduchou hmotu – hranol se skleněnou fasádou a bronzovými detaily.
Minimalismus je rovněž typickým znakem Nové národní galerie v Berlíně (1968) nebo vily Edith Farnsworthové v Illinois (1951). Ludwig Mies van der Rohe zemřel v roce 1969 v Chicagu.
