Bytový dům se okolí nepřizpůsobil. Naštěstí

Pokud je pro toto tvrzení třeba nějaký důkaz, právě recenzovaný dům je skvělým případem. Stojí na konci ulice Nad Závěrkou v pražském Břevnově, v místě, kde končí kompaktní řadová zástavba bytových domů ze začátku minulého století a začíná park.

Bytový dům, Nad Závěrkou, Praha

Má tedy speciální polohu, a určitou výjimečnost si tak může dovolit. Jeho forma, tvar, velikost a dispoziční řešení je v zásadě tradiční. Po různých pokusech s experimentálnějším formálním řešením došlo k maximálnímu vyplnění pozemku domem lichoběžníkového tvaru, přístupové schodiště ovšem zůstalo mimo jeho hmotu, v zaskleném tubusu na severní straně, plném přirozeného světla.

Schodiště je umístěno mimo hlavní objem domu a díky svému prosklení přináší světlo do vnitřních chodeb.

Dům je zajímavým způsobem osazen do terénu. V prudkém svahu to nebylo zrovna jednoduché, ale řešení v podobě zvětšeného anglického dvorku (zahloubeného do terénu) jak z uliční strany, tak z parkové umožňuje přisvětlení prostor pod úrovní okolního terénu. Opěrné zdi jsou z pohledového betonu. Složitější je jen zajíždění do podzemních garáží. Ze strany parku, ač by to sklon nabízel, nebylo možné vjezd postavit. Vše musel vyřešit nákladní výtah ze strany ulice, který ale ideální řešení rozhodně nepředstavuje. 

Bytový dům, Nad Závěrkou, Praha

Stavební úřad požadoval, aby dům měl balkony. Architekti je umístili na severní stranu, což není příliš výhodné z hlediska oslunění, ale výhled do parku a z kopce dolů to částečně vyvažuje. Další požadavek byl sedlová střecha, která by navazovala na sousední dům. Nařízení se podařilo obejít uskočením posledního patra a vyspádováním střechy do vrcholu sousedního sedla. Zesílení ocelové konstrukce (více než by bylo nutné z konstrukčního hlediska), která stíní terasy v posledním patře, pak pomohlo celkově zkompaktnit hmotu. Dům se tak jeví větší, výraznější a monumentálnější, než ve skutečnosti je.

Jeden charakteristický znak úplně stačí

Konstrukční pravidelnost mu zároveň dodává i na jisté nadčasovosti. Spolu s obvodovým pláštěm z bílých lícových cihel s hlubokou vnitřní spárou posiluje dojem, že dům nestárne. Na tom se podílí jak design, tak vhodně vybraný materiál i kvalita provedení. Celek dobře doplňuje pozinkovaná ocelová konstrukce schodiště i všech zábradlí. Na druhé straně ulice byly nedávno dokončeny dva nové bytové domy od architektonické kanceláře Znamení čtyř. Troufám si tvrdit, že recenzovaný dům bude vypadat současně i za dalších deset let, kdežto u nich, přes mnohem velkoryseji vyřešený parter, si tím rozhodně jist nejsem.

Jestli je však dům něčím doopravdy výjimečný, pak svými okenními otvory. Pravidelný rastr poměrně velkých oken ve výrazně zesíleném, černém hliníkovém rámu dává fasádě určitý klid a stabilitu. V žádném případě se nesnaží kopírovat velmi malé okenní otvory svých sousedů – skoro by se dalo říci, že je s nimi v záměrném protikladu. Nicméně fakt, že se jedná o samostatné okenní otvory (rovněž netypická věc v realizacích společnosti Cigler Marani), pomáhá dům nějakým způsobem do okolního prostředí začlenit.

Dům má lichoběžníkový tvar a roh směrem do ulice je tvořen mírně ostrým úhlem. Tento fakt je ještě zesílen subtilností této hrany. Okenní otvory zde roh plynule obtáčejí a uvnitř se setkávají v nejtenčí možné hraně. To logicky způsobuje drobné problémy s vnitřní kondenzací (vlhkostí).

Ostrý roh domu směrem do ulice je řešen co nejsubtilněji.

Druhou zvláštnost oken poznáte až zevnitř. Parapety jsou neuvěřitelně nízko. Tohoto efektu, odporujícího běžným stavebním předpisům, bylo možné dosáhnout jen díky velké hloubce zdí. Ta je ještě rozšířena mohutným dřevěným parapetem, o který jsem se měl tendenci neustále opírat během celé návštěvy. Výškově parapet přesně navazuje na desky pracovních stolů. Nízkost parapetu dává vnitřním prostorům větší pocit vzdušnosti a otevřenosti.

Velkou radost mi udělaly koupelny. Tmavě šedá podlahová dlažba v kombinaci s bílými a bíle vyspárovanými vnitřními obkladačkami představuje nejjednodušší možné, ale velmi elegantní řešení. Snad právě proto je vidět tak málo.

Bytové domy neděláme

„Je to asi náš jediný bytový dům za poslední léta. Jsem tomu rád, bytovým domům se snažíme maximálně vyhýbat,“ komentuje stavbu jeden z jejích architektů Jakub Cigler. „U administrativních komplexů má totiž developer většinou předem domluveného zkušeného zahraničního nájemce, který má jasné a striktní požadavky, a na developera tak vyvíjí velký tlak. U bytových domů není nikdo, kdo by tuto roli plnil. Drobní nájemci si tlačit netroufnou anebo na to ani nemají schopnosti. A architekt je v příliš slabé a závislé pozici. To je jeden z důvodů, proč po revoluci v Česku vzniklo velmi málo doopravdy kvalitních bytových domů. Myslím kvalitních po všech stránkách, včetně stavebního provedení a detailů,“ dodává Cigler.

Neodpustí si ale trochu sebekritiky: „I tenhle dům má chyby, především ve společných prostorách. Jsou až příliš strohé a vyčištěné. Chybí jim určitá vlídnost, vybavení, které by z nich udělalo poněkud přívětivější místo, kde se dá i chvíli setrvat, nejen je rychle projít.“ Tento typ úprav ale leží spíš na nájemnících domu a provedení by nemělo být nepřekonatelnou překážkou.