„Rozhodly jsme se propojit výstavu produktů, které již žijí mimo školní prostředí vlastním životem, s atmosférou ateliéru, pro niž jsou určující konzultace, diskuse a přemýšlení nejen nad prací vlastní, ale i prací ostatních kolegů a pedagogů,“ říkají k výstavě kurátorky Alena Štěrbová a Klára Peloušková.
V doprovodném katalogu pak formou rozhovorů zprostředkovávají názory a vzpomínky absolventů na dobu jejich studia na UMPRUM a na Jiřího Pelcla jako vedoucího ateliéru. Výstavu doprovázejí audio nahrávky vystavujících a Jiřího Pelcla.
Češi budou v Londýně učit foukat sklo |
Výstava si podle kurátorek neklade za cíl být přehlídkou nejlepších produktů, které bývalí studenti a nyní absolventi navrhli. Nechce ani měřit úspěch, jehož ve své dosavadní praxi dosáhli. Je prý sondou do samostatné práce mladých designérů, seznámení se s jejich tvorbou, názory a problémy, se kterými se setkávají po opuštění školy.
Instalace výstavy se snaží držet dialog, který je v jejím názvu. Objekty nepředstavuje klasickou formou, ale akcentuje jejich vzájemný kontakt a působení. Výstavní sokly jsou mobilní, popírají nehybnost a podporují dialog předmětů a jejich autorů. Během výstavy se instalace několikrát promění a mezi jednotlivými předměty vzniknou nové vztahy, uvádějí kurátorky.
„Absolventy vnímám jako atlety seřazené na startovní čáře. Někteří vyrazí okamžitě. Jiní jako by nevědomky zaspali anebo vědomě přeslechli výstřel startéra, protože přemýšlí o důležitých věcech, které se pomalu vynořují z oparu dálky. Když vidím umělecké dílo, které mě zaujme svojí originalitou a silou, přemýšlím, zda bych to sám také dokázal udělat. Když posléze zjistím, že autorem díla je můj bývalý student - cítím se šťastný,“ říká k výstavě a svým bývalým žákům Pelcl.
