Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Casa Mila: Gaudí rozevlátý a podivný dům, jenž nemá obdoby

Pohled Zdeňka Lukeše

  5:12
Před sto deseti lety se v centru katalánské metropole Barcelona objevil podivný dům, jaký neměl tehdy obdoby. Měl zvlněné průčelí z vápencových bloků, balkonová zábradlí z pokroucených železných pásků a na střeše komíny roztodivných tvarů, které připomínaly válečníky.

Casa Mil`a (1905–1912) v centru Barcelony je osobitým dílem nejen svým vzhledem, ale také konstrukčním řešením. Po citlivé rekonstrukci patří k nejnavštěvovanějším stavbám představitele katalánské secese Antoniho Gaudího. foto: Zdeněk Lukeš

Stavba, definitivně zkolaudovaná v roce 1912, vyvolala okamžitě vášně. Úřady ji ani nechtěly schválit a trvaly na dodatečných úpravách. Veřejnost, neuvyklá na podobný typ architektury, stavbu kritizovala, nebo se jí alespoň vysmívala.

Ozývaly se dokonce hlasy, že tak ošklivý dům způsobí propad cen okolních nemovitostí…

Střešní komíny, střežící budovu, svědčí o mimořádné fantazii jejich tvůrce
Střešní komíny, střežící budovu, svědčí o mimořádné fantazii jejich tvůrce

Dnes je Casa Mil`a, jak zní název domu, který stojí na bulváru Passeig de Gr`acia, jednou z nejnavštěvovanějších památek Evropy, ročně si ji přijdou prohlédnout desetitisíce návštěvníků. V minulých letech navíc prošla rekonstrukcí, takže jí byl vrácen původní vzhled.

Autorem budovy je architekt Antoni Gaudí i Cornet (1852–1926), jehož stavby ve Španělsku jsou dnes na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Patří k nim barcelonský chrám Sagrada Família, zahrady a palác Güell, neméně podivuhodný a od Casa Mil`a nepříliš vzdálený obytný dům Casa Batlló a mnohé další.

Výstřední developer

Projekt paláce si v roce 1905 u tehdy již renomovaného architekta objednal výstřední developer Pere Mil`a a jeho manželka Roser Segimón na pozemku, kde byly starší domy. Ty nechal investor odstranit a Gaudí zde pak navrhl konstrukčně i architektonicky nezvyklou nárožní stavbu. Zvlněné kamenné průčelí spolu s železnými nosníky uvnitř umožnily vytvořit systém bez nosných vnitřních zdí, díky němuž lze flexibilně uspořádat v každém podlaží vnitřní prostory.

Světlo dovnitř proudilo velkými okenními otvory, obslužné chodby byly přisvětleny okny do dvou vnitřních dvorů. Organické tvary se objevují na každém kroku, zajímavá je i modelace stropů, připomínající vlny na moři, nebo design kovových prvků, jako jsou brány, zábradlí, lampy nebo i kliky ve tvaru pavoučích sítí, respektive mořských živočichů.

Návštěvník má pocit, že prochází jakýmsi složitým labyrintem plným nejrůznějších překvapení. Asi největší atrakcí stavby je zvlněná střešní terasa, na niž autor navrhl řadu komínů roztodivných antropomorfních tvarů. Tito „strážci“ měli bdít nad bezpečím stavby, podobně jako chrání chrliče ve formě různých příšer středověké katedrály. To vše svědčí o mimořádné tvůrcově fantazii.

Specifické je i řešení podkroví paláce, kde se objevují Gaudím oblíbené parabolické klenby, které známe i z jeho dalších staveb. Dnes se zde nachází muzeum s mnoha modely i ukázkami organicky tvarovaného nábytku či inspiračních zdrojů, jakými byly různé mušle, šišky a další přírodní motivy. O patro níže mohou návštěvníci projít místnostmi zařízenými do posledního detailu původním nábytkem a dalšími předměty v secesním stylu.

Překvapením je i obnovená barevnost stěn obou vnitřních átrií, která byla léta skryta pod nepůvodními nátěry. Gaudí zde navrhl fresky s květinovými motivy. Vyčištěna byla rovněž vápencová fasáda, které se vrátila původní, bílá barva.

Prvořadá katalánská atrakce

Autor těchto řádek kdysi Casa Mil`a navštívil jako student. Tehdy bylo vše černé a špinavé. A také prakticky nepřístupné. Dnes je možno si v rámci vstupného prohlédnout jak střešní terasu, tak i dvě patra pod ní, dále přízemí, dvory, nové výstavní sály (v nich je letos v létě mimochodem k vidění vynikající retrospektiva španělského fotografa Gabriela Cualladóa (1905–2003)). Nechybí samozřejmě ani kavárna a museumshop. Jen pár minut odtud se pak nachází o něco starší – a neméně slavná – Gaudího stavba Casa Batlló.

Dávno je pryč doba, kdy byla Gaudího architektura pro většinu publika nestravitelná. Dnes je z ní prvořadá katalánská atrakce. Podivínský tvůrce, který žil jako asketa, byl hluboce věřícím katolíkem – nyní probíhá proces jeho beatifikace – a jenž tragicky zahynul pod koly tramvaje, je oslavován jako velikán světové architektury secesní éry.

Parabolická klenba v podkroví domu je motiv, který najdeme i v dalších Gaudího...

Jeho stěžejním dílem je samozřejmě chrám Sagrada Família, který ovšem autor nestačil za svého života dokončit. Po letech, kdy byl zakonzervován stav z roku 1926, se nyní finišuje na jeho dostavbě, která je plánována na rok 2026, tedy ke stému výročí architektovy smrti. O smysluplnosti této aktivity ale řada expertů pochybuje.

Gaudí neměl podrobné plány a během stavby improvizoval. Známe sice přibližné tvary díla, ale nelze jít do detailů, a tak to, co se pomalu rodí (staví se dle přání autora a církve jen za peníze podporovatelů), se dosti bude lišit od toho, co by bylo vzniklo za osobního dozoru katalánského génia.

Jeden kunsthistorik to kdysi vyjádřil takto: je to, jako bychom se snažili domodelovat ruce Venuši Mélské…

Autor: