Lidovky.cz: Tuším, že jste asi jediný Čech, který se může pochlubit, že dostal již podruhé designového Oscara, tedy cenu Red Dot. Před dvěma lety za židli, tentokrát za pojistky. Tedy za věc, o které mnoho lidí neví, kde ji doma mají. Nabízí se otázka, mají pojistky design?
Myslím že jediný nejsem, ale moc nás nebude. Moc si cením toho, že mám ocenění za naprosto rozdílné produkty. U pojistek je pro řadu lidí design nedůležitý, zvykli si vnímat design jako něco povrchního, přitom každá věc má design. Věc bez designu neexistuje. Takže i pojistky si musí někdo kupovat a kromě ceny hraje svoji úlohu kvalita a to i vizuální.
Pojistky Saltek, za které Petr Novague dostal nejprestižnější designérské...
Lidovky.cz: Je vám 33, navrhujete jachty, telefony, auta, květináče, židle… Výčet je obrovský. Nicméně s přibývajícími oceněními si říkám, nebojíte se syndromu vyhoření? Poznal by designér, že vyhořel?
Byly doby, kdy jsem byl se silami docela na dně. Poslední dva roky jsem ale dost zvolnil a věnuji se také rodině, dětem. Přesto samozřejmě mám design v hlavě nonstop. Člověk musí nasávat podněty, selektovat analyzovat. V hlavě má pak obrovskou vizuální knihovnu, se kterou může pracovat.
Lidovky.cz: Jste Čech, nicméně jméno Petr Novague hezky česky nezní, respektive jméno jste si nechal kdysi změnit. Proč?
To mělo dva důvody, jeden je v osobní rovině a druhý profesní. Chtěl jsem, aby to jméno zůstalo, ale jeho vizuální podoba aby byla unikátní a bez diakritiky. Musel jsem tehdy sebrat odvahu to udělat, ale dnes jsem za to rád a nikdo se nad tím ani nepozastavuje. Jména se u nás dost prožívají, i tzv. přechylování, které snad jednou naši osvícenější potomci zcela zruší. Ve svém přístupu ke jménům došel nejdále asi designér Starck, který dal dětem jména na základě programu, který sám vymyslel. A nechá na nich, až budou dospělí, jaké jméno si sami vyberou a přejměnují se.
Lidovky.cz: Vědí vaši klienti, že jste Čech, respektive slyší na pojem český design? Máme v zahraničí nějaké jméno?
Pojem jméno je podle mě nepřesný, jedná se o termín značka a tu buduje každý, kdo něco dělá, ať je to truhlář nebo designér. Řekl bych, že budování značky mi ještě nějaký ten rok potrvá. A co se týká českého designu, tak na to lidé určitě neslyší.
Lidovky.cz: Zaujal mě citát od Douglase Couplanda, který používáte, tedy že „design je jednoduše uměleckou verzí literatury faktu“. Pokud bych se toho držel, jaký příběh by mi měl vyprávět vámi nově navržený květináč, ceněné pojistky či předělávka škodovky?
Je to vždy příběh o souvislostech a je na něm zajímavé to, že lidé ho nahlíží právě z různých úhlů, právě podle toho kolik souvislostí znají. Design v sobě vždy nese nějaký odkaz na něco, vztahuje se k něčemu, nebo se vymezuje. Lze mezi řádky číst jaké kompromisy musel výrobce udělat, lze to číst na spárách dělících rovin u plastových výlisků například… Je to právě ale jako s literaturou, je tolik knih.
Nábytek ze studia Novague
Lidovky.cz: Pokud bych tuto myšlenku vzal ještě z jiné stránky. Jste rozkročený v zahraničí, navrhujete pro velké značky, nadnárodní korporace, když se podíváte zpět domů do Čech, v čem tu žijeme a jak? Co by se o nás, Češích, z pohledu designu dalo říci?
Já nás všude chválím, že tu máme styl… ale je to spíše otázka velkých měst. Česko v nadhledu moc stylové není, zůstali jsme v jakém si meziprostoru, nemáme na co přirozeně navazovat, převládlo pohodlí, vybrat si katalogový dům a katalogovou dovolenou… minimum individuálních řešení. U architektury a u výrobků, kterými se lidé obklopují, je to asi nejvíce patrné. Mnohokrát jsem viděl, jak lidé naprosto necitlivě zničili krásný dům svojí pseudorektostrukcí, nebo jak si vybavují domácnosti, občas je to až k neuvěření, čeho jsou schopni. Samozřejmě bych si přál aby se to časem posunulo do roviny, kdy převládne logika a střídmost.
Lidovky.cz: Kdysi jste sám oslovil Škodovku, že chcete vylepšit design jejich superbu. Máte teď v hledáčku něco, co byste chtěl vylepšit, posunout, či nějakou vyhlídnutou firmu, pro kterou byste chtěl navrhovat?
No popsal bych to skromněji, oslovil jsem je se studentským projektem. To už je dávno, od té doby neoslovuji, jen řeším zadání. Tak snad mi to vydrží.
