Lidovky.cz: Jako modelka jste sjezdila svět. Jak vás po návratu napadlo věnovat všechny své aktivity tak regionální záležitosti, jako je český kroj?
Žila jsem v Japonsku už několikátým rokem, učila jsem se tam techniku zenové malby a malovala spíš japonské motivy a jednoho dne jsem prostě začala malovat naše kroje. Zaměřila jsem se na detaily ručních prací-výšivek a malovaných ornamentů na mašlích. Na ostrově Kjúšú jsem pod názvem „Slovácké mašle“ uspořádala první malou výstavu. Po návratu do Česka jsem ilustrovala tradiční výjevy na rodné Jižní Moravě a vstoupila také do správní rady Jihomoravské komunitní nadace, kde vznikl projekt „Živý folklor“.
Lidovky.cz: O co v něm šlo?
Portrétovala jsem babičky v krojích a ony mi přitom vyprávěly o oblékání a svém životě. A když mi pak nadšeně ukazovaly své skříně, rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat. Požádali jsme jako nadace o evropský grant na vytvoření kolekce oděvů, kterou jsem sama navrhla. Měla jsem vymyšleno, jak specifický tradiční oděv představit mladším generacím. Jenže z Bruselu v regionech chtěli podporovat asi něco jiného a grant nám neudělili. Já už ale měla přesnou představu, jak by šlo vše realizovat a tak jsem vytvořila značku Tradice.
Lidovky.cz: Jak vaši módu přijímají zákaznice zvyklé na globální oděvní řetězce?
Vyhledávají nás ty, které oslovuje dobře ušitý oděv na míru, z krásných materiálů a který lichotí ženské postavě bez ohledu na to, zda je žena hubená nebo má plné tvary. Líbí se jim hodnoty, jako je kvalita a nadčasovost, které v sobě kroj nese. Není to ani zdaleka vždy touha po něčem vyloženě folklorním. Nicméně patriotismus určitou roli hraje a převládá u našich zákaznic, které žijí v zahraničí a chtějí naši kulturu prezentovat oděvem.
Lidovky.cz: Který váš model je nejoblíbenější?
Jupka, od délek k pasu, až po tříčtvrteční kabátek, který ze střihu klasické jupky vychází. K jupkám si ženy pořizují sukně a vzniká tak kostýmek anebo šaty, které barevně ladí. Jupka je, podle mého názoru, symbolem našeho ženského kroje a současně v šatníku ženy, ať už je odkudkoli, funguje stejně dobře, jako sako Chanel.
Lidovky.cz: Jak vaše střihy vznikají?
Popravdě – velice pomalu. Z muzeí a soukromých depozitů si půjčíme původní oděvy, jupky, kacabajky, spodní prádlo, blůzky a zkoumáme jejich střihy a krejčovské detaily. Většinu specifických prvků se snažíme zachovat a upravujeme siluetu tak, aby ji ženy v moderním světě rády nosily. Průběžně práci konzultujeme s odborníky. Naše sukně a šaty mají výraznou linii pasu, sukně hezky leží na bocích, vyhýbáme se jakýmkoli faldům látek, které by nebyly slušivé. Silueta má vždy podtrhnout přednosti nositelky a mít šmrnc. V detailech vždy zůstává tradiční odkaz a naše zákaznice si dnes mohou vybrat už z pěkného portfolia střihů.
Lidovky.cz: Máte v příbuzenstvu ještě nějakou ženu, která by kroj nosila denně?
Denně nosila kroj má prababička, maminka maminčiny maminky, která s námi žila, když jsem byla malá. Pamatuji se, jak byla pořád krásná. Dnes na tuto tradici navazuji až já.
Lidovky.cz: Jaká oblast ilustrátorství vás baví nejvíc?
Baví mě všechno, maluji odmalička, takže dělám jak fashion ilustrace, tak folklorní motivy. Spolupracuji s několika nakladatelstvími, ilustruji knihy, kreslím pro značky luxusního zboží, ale třeba i pro výrobce hudebních nástrojů. Vlastně důležitější než to, co kreslím, je pro mě vztah s klientem, jestli se vzájemně spoluprací obohatíme a jestli je při té práci pohoda.
Lidovky.cz: Jak nejraději trávíte volný čas?
Já vážně skoro pořád kreslím. Ale samozřejmě čas dělím mezi mé tři děti, jejich sportovní a umělecké aktivity, hodně jezdíme do přírody. Ráda zajdu i na koncert, výstavu nebo do divadla.
Lidovky.cz: Zasáhla vás nějak kampaň MeToo? Jaký na ni máte názor?
Samozřejmě jsem si jí všimla na sociálních sítích,aktivně se do ní zapojily i ženy, které mám na facebooku mezi přáteli. Je to celkově mnohovrstevnatý problém, k němuž se nejde povrchně vyjadřovat jednou větou. Je určitě těžké, když se někdo rozhodne psychicky intimní problém sdílet veřejně.
Lidovky.cz: Sledujete současné politické dění? Myslíte, že jsou Češi k politice lhostejní?
Sleduji a málokdy zaznamenám nějaký skutečný hluboký a originální názor. Spíš je to takové sportovní fandění pro nějaký tým. To ale není nic nového, stejně jako povaha politické scény, na níž se pořád něco děje – charakter toho, co se děje, se historicky v podstatě nemění.
  |
Lidovky.cz: Jaký máte vztah ke zvířatům?
Líbí se mi nezávislá povaha strakatých koček a třeba koně mě učí pracovat s respektem. Velmi ráda pozoruji ptáky, protože sním o létání. Dívám se na různá zvířata v přírodě a kreslím je. A protože jsem z vesnice, mám ještě ráda slepice, to jsou vtipné holky.
Lidovky.cz: Kdybyste měla možnost narodit se jako jiný tvor, čím byste chtěla být?
Pták, třeba sokol.
Lidovky.cz: Mají to ženy v životě těžší?
Nemyslím si to. Jsem ráda ženou.
