České luxusní kufry oživly z karbonu, vystavují je v Kvalitáři

Karbonová zavazadla jsou pevná a lehká, ideální jsou tedy podle Knotka pro cestování, kdy je potřeba šetřit hmotnost. Kufřík se vejde do skříňky v dopravním letadle, Knotek je ale připraven vyrábět zavazadla i na míru. „Do sportovních aut, ale i malých letadel, kdy je možné využít prostor v křídle pro netypický tvar kufru vyrobený přímo pro majitele,“ řekl. V automobilovém a leteckém průmyslu se karbon pro své vlastnosti často používá.

Knotek se ale s karbonem a jeho možnostmi seznámil prostřednictvím umění, kdy jej používají sochaři při tvorbě plastik. Není ale rozšířen tolik, jako třeba laminát, karbon je příliš nákladným materiálem. I Knotkovy kufry nejsou běžnými zavazadly, což je na nich ale patrné na první pohled. Skořepina tvořící tělo kufru je prolamovaná, na pohled připomíná fasádu kubistického domu - lépe tak vynikne kvalita materiálu.

Ultralehký model je doplněn jen ručně šitým koženým uchem a několika vnitřními popruhy pro lepší uložení věcí, luxusnější typ je zevnitř kůží i vypolstrován. Ručně se vyrábí celý kufr, který v podobě prezentované na výstavě stojí 3000 euro.

„Procházka Carbon Luggage vychází z historie naší rodinné firmy, která se zabývala obchodem s papírem. Součástí prodeje byla i zakázková výroba doplňků pro papírenské potřeby, ať už to byla plnící pera, adjustace fotoalb do kožených obalů. Já jsme vymyslel produkt karbonových zavazadel a dlouho jsme pro to hledal nějaký smysl, značku, která by to správně zformovala. A přišel jsem na tento historický kontext,“ vypráví.

Jeho kufry na výstavě v Kvalitáři doplňují práce Petera Demka, asistenta v ateliéru K.O.V. na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pro Kvalitář připravil limitovanou edici nábytku z ocelových trubek - součástí ocele je také uhlík. K prodeji budou extrémně pevné a odolné pracovní i konferenční stoly, komody nebo zrcadlová stěna. Pracovní či odkládací plochy ještě vylepšují desky z bílého mramoru. „Šimon má vlákno a já mám profil, který je moje základní stavební částice. Šimon to nasycuje pryskyřicí, já to řadím k sobě a svařuju. On má mikrovlákno, já makro,“ shrnuje práci obou autorů, kteří tvoří s materiály, jimž patří budoucnost.