U pokladen pařížského Pompidou Centre se stále táhne fronta pár desítek metrů, o výstavu, která potrvá do konce ledna, je nebývalý zájem. Gehry, který je jedním z několika mála světových tvůrců, kterým přezdívá angloamerický tisk přívlastkem „starchitect“, je tedy ikonickou postavou, jakousi „quasicelebritou“, která přesahuje významem hranice svého oboru.
Gehry nedávno přitáhnul značnou pozornost Francouzů, když se na západě francouzské metropole otevírala koncem října jeho nová budova muzea současného umění Nadace Louis Vuitton, v podobě poskládaného obřího „brouka“, který se jakoby sune směrem k Bouloňském lesíku. Projekt plánoval autor se šéfem značky Louis Vuitton Bernardem Arnaultem dlouhých 15 let, nyní tak má Paříž další zajímavý otisk moderní architektury.
Nejnovější počin Gehryho - Louis Vuitton Foundation v Paříži.
Frank Gehry se vrací svou bilanční výstavou do Centre Pompidou po dvou dekádách, už v roce 1992 se zde představil jako etablovaný autor, vítěz nejprestižnějšího architektonického ocenění, Pritzkerovy ceny, kterou získal v roce 1989. Doprovodná výstava v „jeho“ muzeu značky Louis Vuitton potom představuje jeho kolekci designu. Sledujeme, jak Gehry využívá pro svůj nábytek i drobný design dovedně ohýbané dřevo, plasty i tvrdý papír, v dokonalé jednotě se svou architektonickou tvorbou.
Svým následovníkům vzkazuje Gehry jediné: buďte k sobě nároční. „Protože 98 procent současné architektury, ve které žijeme, je čistý shit,“ prohlásil nesmlouvavý tvůrce nedávno.
Jeho tvorba je v sálech prvního patra Centre Pompidou rozčleněna do šesti časových úseků. První z nich představuje 60.léta, kdy je Gehry začínajícím autorem v kalifornské Santa Monice. Připravuje menší urbanistické návrhy pro městské úřady, současně testuje vztah mezi svým osobitým výtvarným tvaroslovím a kalifornskou přírodou: jeho domy pro soukromé klienty využívají neobvyklé materiály, včetně chladných kovových desek a dřevěných palisád, které využil i pro svůj vlastní dům.
Kombinuje dřevo s plasty či kovy s novátorským zaujetím, které připomene českého výtvarníka Františka Skálu, který v roce 1992 při studijním pobytu v San Franciscu rovněž objevoval netradiční sochařský materiál kalifornské přírody – vyplavené omleté kus dřev, či mořské řasy. Na projektech z poloviny 80.let, jako je třeba Chiat/Day Building v Los Angeles sledujeme, jak posouvá vnitřní tektonika i estetika Gehryho staveb, které vždy vycházejí z dialogu z okolním prostředím, sledují vždy pečlivě jeho kontext a sociální roli.
Tančící dům
V případě Tančícího domu se návštěvník dozvídá, jak se rodila idea tančícího páru, který sledujeme na letmých skicách, stavba je ale také zasazena do okolního prostředí u Jiráskova mostu, s jeho kompozičním řádem, v jeho rozmanitém stavebním a historickém vývoji. Rozsáhlý architektonický model a urbanistický plán doplňuje video, i s dobovými favority v ulicích. „Přál jsem si doplnit ke každé stavbě video, aby se naplno projevila dynamika jednotlivých staveb,“ říká k tomu Frédéric Migayrou, zástupce ředitele Centre Pompidou. „Myslím, že se podařilo přesvědčivě sledovat dokumentovat cesty kreativity, po kterých se ubírala Gehryho tvorba.“ Frank Gehry ukazuje město jako divadelní scénu. To platí i pro další ukázky jeho pozdější tvorby, mezi kterou dominuje budova Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau, dokončená v roce 1997.
Futuristická stavba, zrcadlící se na hladině řeky Nervion, využívá kombinace rovných a zakřivených tvarů, její části se na sebe ve spletité agregaci forem vynalézavě vrší a přisávají. Vápencové zdivo se potkává s ledově chladným obložením z titanu. Autor využil tehdy nové možnosti počítačové animace a projektování. Díky tomu se mu zdařilo dosáhnout dokonalé organické jednoty. Pozdější ukázky jeho tvorby, především Walt Disney Concert Hall či berlínská budova DZ Bank, ukazují sílí tenzi v Gehryho budovách, linie vycházejí z kontrastu a změny, současně se daří zachovávat komplexitu geometrických elementů.
Doprovodné digitální simulace návštěvníkovi ukazují, jak se Gehryho nápady stále více vzdalují konvenčnímu uvažování. Mrakodrap v newyorské Spruce Street z roku 2011 ukazuje, jak autor dovedně řešil jeho fasádu, která se morfologicky odvíjí od okolního prostředí mrakodrapů na Manhattanu. Výstavu uzavírá již zmíněné muzeum nadace Louis Vuitton, které četni výtvarní kritici považují za Gehryho nejsofistikovanější projekt. Novinář britského listu The Daily Telegraph napsal o „nejvibrantnější stavbě za celou jednu generaci.“
Virtuální prohlídku celé výstavy umožňují stránky muzea.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |
