Pro Jubilejní výstavu konanou v roce 1891 bylo z území Královské obory neboli Stromovky vyčleněno území v její východní části, nacházející se strategicky poblíž hlavní silnice i železniční trati. Celé se nachází v katastru Bubenče, ale přesvědčovat o tom neustále Pražany je asi marné – stále se mluví o Výstavišti a Sportovní hale v Holešovicích, ač k žádné změně katastrálních hranic nedošlo. Možná že mnohým to připadá malicherné – vždyť hranice pražských čtvrtí dnes nehrají zásadní roli, je to prostě obojí v Praze 7, ale mně zase znalost pražské historie a zeměpisu nepřipadá tak nedůležitá.
Obrovský úspěch
Jubilejní výstavy každopádně znamenal, že areál byl i nadále využíván pro podobné akce. Neustále se však proměňoval, jak jednotlivé pavilony mizely a byly nahrazovány zase dalšími, samozřejmě přizpůsobenými proměnám vkusu návštěvníků a dobovým módám.
Jestliže Jubilejní výstava znamenala především nástup železných konstrukcí, o čtyři roky mladší Národopisná expozice obrátila pozornost k odkazu lidové architektury slovanských zemí. Následující Výstava architektury a inženýrství spojená s výstavou motorů, jak zněl celý její oficiální název, byla příležitostí předvést v naší metropoli novou nastupující stylovou módu – secesi. Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory (OŽK), konaná o deset let později, pak obrátila pozornost k dalšímu stylu – architektonické moderně.
Secesní plakát zvoucí na výstavu od Marolda
Právě na podobných akcích bylo totiž možné – ba dokonce žádoucí – experimentovat, popustit uzdu fantazii tvůrců. Pavilony byly navíc většinou stavbami dočasnými, jejich životnost trvala někdy jen pár měsíců. Přesto se z těchto akcí až do dnešních dnů přece jen alespoň něco zachovalo: z té Jubilejní hned několik pavilonů v čele s Průmyslovým palácem (a také Petřínskou rozhlednou, která ovšem nestojí přímo na Výstavišti), z Výstavy architektury a inženýrství bohužel jen dříve velmi populární panoráma bitvy u Lipan malíře Luďka Marolda, ale nikoli v původním objektu (ten dnešní z roku 1929 je v pořadí už třetí stavbou).
Kam zmizela Uranie
Pojďme se teď projít po pražském Výstavišti před 115 lety. Hlavní dominanty tu zůstaly z Jubilejní výstavy a Výstavy národopisné. Přibyly však nové objekty a některé docela zajímavé. Ač stále dominoval historismus, objevily se i stavby v nastupujícím secesním stylu. Takový byl dřevěný objekt pro již zmíněné Maroldovo panoráma.
Navrhl jej žák Friedricha Ohmanna z pražské Uměleckoprůmyslové školy Jiří (Georg) Justich, který v té době působil ve Vídni. Justich byl také autorem půvabných malovaných pohlednic z výstavy, na jedné samozřejmě zachytil i své dílko. Mimochodem, hlavní plakát výstavy navrhl známý malíř a také architekt Karel Vítězslav Mašek, další pak Hugo Boettinger nebo už zmiňovaný Luděk Marold.
Secesní plakát zvoucí na výstavu od Boettingera.
Jinou secesní dominantou se stala dřevěná výstavní aréna zbudovaná dle návrhu dalšího propagátora nového stylu Osvalda Polívky. Tato stavba, známá jako Uranie, byla později rozebrána a znovu postavena v parku poblíž holešovické ulice, jež dodnes nese jméno U Uranie. Léta sloužila jako populární divadelní scéna, ale potkal ji osud většiny dřevěných arén – po druhé světové válce ji zničil požár.
Malou kuriozitou výstavy se stala Krčma umělců U Nesmysla, zbudovaná podle projektu váženého architekta Jana Kouly, který ovšem tehdy ještě patřil ke generaci představitelů historismu a drobný objekt zamýšlel jako výsměch vídeňské secesi: dominantou byla věž ukončená drátěnou klenbou ve tvaru myší pasti, domek zdobily plastiky různých příšerek (Velhoušť, Pavián a jeho oběť, Ježibaba) od sochaře Viléma Amorta, všechny nápisy byly napsány zrcadlově atd. Mezi umělci však byla krčma mimořádně populární, a tak se stala nechtěně spíše symbolem nového rozpustilého stylu. Dalšími nezapomenutelnými atrakcemi výstavy byly ovšem „lety balonové“, kinematograf nebo pravá indiánská vesnice.
Ale dosti legrace, na Výstavě architektury a inženýrství byla zastoupena i témata vážná. Patřila k nim zejména tehdy odstartovaná asanace starého židovského ghetta. V Průmyslovém paláci architekti postavili v měřítku 1:10 přesné kopie nejcennějších domů, které měly být demolovány, nicméně k záchraně těchto staveb to nakonec nepřispělo.
