Simonu Kyselkovou po vysoké škole nelákala kariéra ani korporátní systém. Nespokojenost s kupovanými výrobky ji přivedla k rozhodnutí založit si vlastní podnikání a pustila se do výrobků z kůže podle vlastních návrhů. Postupem času začala pořádat i brašnářské kurzy. Říká, že tím chce bojovat proti konzumnímu životu a zákazníkům prodávat produkty, které se jen tak nerozpadnou.
LN Vystudovala jste Českou zemědělskou univerzitu. Jak jste se dostala k brašnářství?
Úplně náhodou. Nikdy jsem s kůží nic nedělala, ani nikdo v rodině. Před sedmi lety jsme se s bývalým přítelem vztekali, když se nám rozbil kožený pásek, který jsme si koupili od věhlasné české značky. Štvalo nás to. Tak jsme si řekli, že to zkusíme sami. Přece to nemůže být tak těžké. Při hledání postupů a vybavení jsme naopak zjistili, že to těžké je. A hodně. Museli jsme se řemeslo učit úplně od základů.
LN Jak? Chodila jste někam do kurzů?
Učila jsem se hodně ze starých knížek nebo na YouTube a hlavně metodou pokus-omyl.
LN Začali jste hned podnikat?
Ne, nejprve to byl jen koníček. Řemeslo se nám líbilo. Oba jsme byli perfekcionisti. I jednoduché pouzdro na mobil z jednoho kusu kůže jsme udělali s podšívkou a perfektně opracovanými hranami. Hodně jsme se na tom naučili. Nakonec se naše cesty rozešly. Bývalý přítel mi vše přenechal – pracovní stůl, nástroje, pomůcky. Jenže já jsem chtěla skončit, připadala jsem si strašně nešikovná. Myslela jsem si, že to bez něj nezvládnu. Občas někdo z kamarádů chtěl něco vyrobit. Říkala jsem si: „Jo, tak to vyrobím.“ Postupně jsem u toho zůstala.
LN Kdy koníček přerostl v živobytí?
V průběhu loňského roku. Bylo hodně těžké se dostat do kladných čísel už proto, že jsem na všechno sama. Zastávám všechny role v podnikání. Vše je proto hodně pomalé. Nemám nikoho, kdo by mi zajistil finanční polštář. Vše dělám svépomocí, buduji pomalu a postupně.
LN Měla jste na začátku svoji dílnu?
Celou dobu jsem měla dílničku doma – jeden velký vybavený stůl i s hydraulickým lisem. Vše to bylo tak nějak na koleni. Později mi to přestalo stačit. Chtěla jsem pořádat kurzy. Lidé se na ně hodně ptali, což mě dost překvapilo. Povedlo se mi najít ateliér, který je pro moji práci úžasný.
LN Proč to u vás vyhrála zrovna kůže?
Je to klasika. Má ji rád snad každý. Tedy pokud není vegan. Často platí, že čím je kůže starší, tím je hezčí. Zkrátka je to takový poctivý, krásný materiál.
LN Kde kůže sháníte?
Kupuji hovězí kůži od italského výrobce. V Itálii je oblast s velkým množstvím koželužen, potíž ale je, že s malými podnikateli nechtějí moc komunikovat. Minimální odběry mají přibližně kolem dvaceti metrů čtverečních kůže. Proto odebírám od přeprodejce z Roudnice nad Labem, který je schopen mi z Itálie sehnat i menší množství.
LN Čím to je, že zrovna Itálie má tak dobrou pověst?
Zkoušela jsem kůže od nás i z jiných zemí, ale nejvíce se mi líbí právě ty italské. Jsou vysoce kvalitní – světoznámá špička. Jsem s nimi velice spokojená. Povrch této kůže je velice přirozený. Jsou na ní vidět vrásy, různá struktura, chybičky, štípance od hmyzu. Povrch je možné zpracovat i tak, že je dokonale vyžehlený, takže se chyby skryjí. Možností úprav je hodně. To, že tam vidíte strukturu i nějaké chybičky, znamená, že je to opravdu ta lícová hovězí kůže, stoprocentně nejlepší kůže, která nemá nijak zapracovaný, předělaný povrch. Takto to na té kravičce opravdu bylo. A nádherně voní.
LN Jsou ve zpracování kůží nějaké rozdíly?
Já částečně používám takzvané chromočiněné kůže, které se v koželužně činí solemi chromu. Je více chemická a není vhodná na kontakt s tělem – na opasky, boty, sandály. Může u citlivých lidí vyvolat alergie. A pak kupuji třísločiněné kůže. Ty se činí tříslovinami ze stromů, což je pradávná technika činění.
LN Kterou techniku máte raději?
U chromu se mi líbí efekty, voskování, měkkost. Ale upřednostňuji kůže činěné tříslem. Je to takové tradiční, voňavé.
LN K výrobě kabelek jsou zapotřebí i různé další komponenty. Ty máte odkud?
Většina se u nás nedá sehnat. Jsou z Ameriky, vyrábějí se přímo v New Yorku. Dovážím je a proclívám. Dělám i kabelky se zipem. Ačkoliv tyto zipy vyrábějí ve Švýcarsku, nakupuji je v Americe od přeprodejce. Je hodně těžké je sehnat v malém množství přímo od výrobce. Snažím se s nimi domluvit na menším množství. Uvidíme, jak to dopadne.
LN Proč zrovna zipy ze Švýcarska? U nás nejsou žádné vhodné k mání?
V podstatě ne. Na výrobu kabelek u nás není možné koupit kvalitní zip, o různé barvě kovu zubů a podobně nemluvě. Zip je většinou hrubý, a když dáváte ruku do kabelky, můžete se poškrábat. Je jen pár značek na světě, které jsou kvalitní a vhodné pro výrobu kabelek. Myslím, že je dobré do toho investovat, zipy lépe jezdí a neškrábou. Kabelka může vydržet i celý život a představa, že by se u mého výrobku porouchal zip, se mi moc nelíbí. Italská prémiová kůže si nezaslouží zip za sedmdesát korun, to u mých produktů nepřipadá v úvahu.
LN Co vám v podnikání dělá radost?
Účastníci mých kurzů. Nečekala jsem, že to bude mít takový úspěch. Lidé se k řemeslům vracejí, jsou nadšení třeba z toho, že se naučili šít sedlářským stehem. Myslím, že za velkým zájmem stojí i touha mít za sebou nějaký hmotný výrobek. Jsme unavení z práce na počítači, z technologií. Média, reklamy, všechno je hrozně masové, bez hmatatelného výsledku.
LN Který kurz je nejoblíbenější?
Největší zájem je o základy brašnářského řemesla. Odtud si dříve nikdo žádný výrobek neodnášel. Probíráme teorii a u praxe se zaměřujeme na techniky. Nově jsem začala nabízet možnost odnést si z tohoto kurzu alespoň malou klíčenku. Nevěřili byste, jakou to udělá radost.
LN Vracejí se k vám lidé?
Ano. Měla jsem tu pár dam, které se přihlásily na kurz výroby dámského psaníčka. Úplně se pro brašnářství nadchly a chtěly si i něco samy ušít, tak přišly na kurz základů. I po absolvování kurzu základů jim pomáhám radou a posílám i různé odkazy, kde si co můžou pořídit.
LN Raději šijete, nebo učíte?
Ono je to asi půl na půl. Vyrábění je introvertní. Když nemám náladu, s nikým nemluvím, a když si chci dát pauzu, tak si ji dám. Kurzy jsou náročné. Konečně chápu, jak těžké je být učitelkou třeba na základní škole. Na kurzech musím být otevřená, trošičku extrovertní a vydržet osmihodinový nával dotazů. Ale je to pro mě důležité, nadšení lidí mě posouvá dál.
LN Jak se o kůži a o kabelky nejlépe starat, aby co nejdéle vydržely?
To je velké téma. Samozřejmě jde o pravidelnost. To skoro nikdo nedělá. Kůže nemají rády změny počasí, zimu, vlhkost. Třísločiněné a hladké vyloženě vyžadují něco mastného. Úplně nejlepší je pro ně včelí vosk s lanolinem. Shodují se na tom brašnáři, kteří dělají s kůží třicet let. Když kůži deset let nenamažete, popraská. Na druhou stranu broušené nebo semišové kůže se mastit nesmí. Můžete použít jen impregnaci ve spreji.
LN Co když mi kabelka zmokne?
Když kožená kabelka není impregnovaná, je náchylná na vodu. Zůstanou tam flíčky, které nevyschnou. Buď to dokáže vyčistit čistírna, nebo se to dobarvuje do barvy fleku. Kabelka se celá přestříká, což by mi ale úplně zlomilo srdce. Chce to péči a impregnovat. Tak jak sklo nemůžete házet na zem, tak i kůže má své omezení.
LN Jaké jsou trendy v kabelkách?
Nosí se ledvinky a minikabelky, do kterých nedáte ani mobil. Z barev letí hořčičná barva v kombinaci se zelenou. Tyto barvy nemám zatím v plánu. Černá se bude držet stále a vracejí se i přírodní barvy kožených produktů. Myslím si, že stálým trendem je, že lidé sází na známou značku, než aby hledali kvalitu.
LN Jakým modelům dáváte přednost?
Jednoduchým. Z kůže není třeba dělat žádné složitosti. Naopak, když je to jediný kus kůže, je to úplně nejlepší, protože riziko, že se něco rozpáře, je malé.
LN Sledujete kabelky lidí na ulici?
Často. Je to nemoc z povolání. Také sleduji, jak se u kabelek loupou hrany. Dříve mi to hodně vadilo, ale teď už vím, že i když použiji tu nejkvalitnější barvu na hrany, stejně se vlivem mechanického namáhání sloupne.
LN Dá se to nějak opravit?
V klasické opravně kabelek nebo brašnáři by to měli umět. Je potřeba veškerou barvu obrousit a znovu přetřít. Pokud by se do opravy chtěly dámy pustit samy, je tady v Praze-Holešovicích firma Cheds, která vyrábí barvy na hrany. Jsou cenově dostupné a v malém balení.
LN Nosíte vlastní výrobky?
Ano, ale spíše prototypy, na kterých jsou ještě chyby. Je mi hrozně líto je vyhodit nebo rozřezat.
LN Podporuje vás rodina?
Dřív mi úplně nerozuměli, ale nekomentovali to, teď je to trochu lepší. Přítel mi pomáhá s pořádáním kurzů a práce s kůží ho baví. K narozeninám jsem od něj dostala ručně vyrobenou peněženku.
