Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Doly Dukla či Pokrok, architektonické kouzlo industriálu v Česku mizí

USA

  6:00
PRAHA - Hutě, válcovny či koksovny. Těžký průmysl patřil neodmyslitelně k české historii. Z kdysi slavných míst zaměstnávajících tisíce lidí zbyly mnohdy jen vzpomínky. V několika šťastnějších případech se z industriálních staveb staly kulturní památky. Lidovky.cz přináší ve fotografiích přehled jedněch z nejkrásnější, ale dnes již zavřených a mnohdy i zbořených industriálních míst.

Důl Pokrok v Petřvaldu (postaveno 1912). Architektonicky mimořádně hodnotná budova uhelného prádla z počátku 20. století bylo součástí areálu dolu Pokrok až do roku 2009. Z původního celku se zachovala pouze ocelová konstrukce těžební věže. foto: viktormacha.com

Jejich kouzlu propadl i nadšenec Viktor Mácha: "Bylo to v létě roku 1999, kdy jsem s rodiči odjel na dvoutýdenní prázdniny do Beskyd. Z těch čtrnácti dnů mi ale v paměti zůstaly jenom dvě události - výlet do tehdy ještě zakouřenější Ostravy a zpáteční cesta přes Třinec. Naproti přes řeku se tyčila budova vysoké pece č.1 a když jsem jen nepatrně stáhnul okénko auta, udeřil mě do nosu pronikavě štiplavý zápach, který mi ale nebyl nepříjemný. Tu zvláštní železitou vůni si pamatuji dodnes, nedá se zapomenout."

Na svém stejnojmenném blogu se snaží pravidelně přinášet zprávy a hlavně fotoreporty z cest po nejrůznějších průmyslových závodů a dolů. Právě z jeho fotografií, které redakci poskytl, atmosféra starých časů a náročných povolání je stále patrná.

Důl Barbora v Karviné (založeno 1898 arcivévodou Albrechtem). Těžba zde byla ukončena v roce 2002 a jámová budova unikátní těžní věže typu Walsum byla stržena v průběhu roku 2011.

Jak Viktor Mácha prozradil redakci Lidovek.cz, kromě výše uvedené vzpomínky jej k vášni k industriálu dostaly i rodinné vazby. Jeho příbuzní byli s průmyslem spjatí. Jeden z jeho dědečků působil jako naddůlní v dole Ignát, druhý byl ředitel Ringhofferových závodů.

"Evropský industriál mizí a je jen otázkou několika, snad při nejlepším několika desítek let, kdy si budeme práci slévačů, válcířů a hutníků nevěřícně prohlížet jen na fotografiích a ve filmech. A přesně tato skutečnost mne vede k soustavné a stále se rozšiřující dokumentaci závodů kontinentálního těžkého průmyslu," dodal Mácha.

ČTĚTE TAKÉ

Zmapovat industrální svět

Kromě České republiky se fotograf pravidelně vydává i do zahraničí. Prozatím jde zejména o objekty v bývalém Východním bloku, protože v těchto zemích je stále možné nalézt archaické, leč rychle ustupující technologie zpracování železa a oceli. Příští rok se chystá do Spojených států a Jižní Ameriky.

O tom, že industriálních míst ubývá, svědčí mimo jiné i fakt, že slavná belgická huť Forges de Clabecq jihozápadně od Bruselu už není. Máchovi se tam podařilo dostat a před zbořením závod nafotit: "Kromě torza vysoké pece č.2, která je se svou konstrukcí poslední svého druhu na světě, nezbylo z dříve monumentálního závodu nic."

Důl Doubrava (jáma Eleonora a Bettina), Orlová

Přestože průmyslových míst, tak jak je známě z minulého nebo dokonce předminulého století rychle ubývá, stále se najdou ta, která svůj půvab neztratila a dokonce jsou stále v provozu. Na která místa se Mácha rád vrací? Co by mohl doporučit?

"Pokud mám jmenovat nějaké stále činné provozy, pak rozhodně naše železárny Hrádek s nejstarší funkční válcovnou ve Střední Evropě, nebo slévárnu feromanganu Satka hluboko v pohoří Ural. To je provoz, jaký dnes už jinde nenajdete a kde na vlastní oči vidíte, jakým způsobem se tavila ruda v první polovině dvacátého století," připomněl.

Autor: