DGC je zkratka názvu zařízení podobného troubě, které koncem loňského roku představila společnost Miele. Jako novinku uvedla do světa domácích kuchyní konvektomat – zařízení podobné tomu, které se v restauracích a jídelnách používá už zhruba třicet let. DGC umí ohřívat a péct nasucho i s pomocí páry.
Až do dneška byl rozdíl mezi profesionálním a domácím způsobem ohřevu hotových jídel – který představuje v devadesáti procentech mikrovlnka – zhruba čtvrt milionu korun.
A ačkoliv DGC není zrovna levná záležitost, za zhruba sedmdesát tisíc korun si ho může přece jen dovolit podstatně větší množství amatérských kuchařů. Možná projde jeho zjevení bez povšimnutí, ale možná způsobí v kuchyních pomalou revoluci. A třeba bude znamenat i konec mikrovln.
Rozporuplné mikrovlny
Mikrovlnné trouby vyvolávají u odborné veřejnosti řadu otázek a pochybností téměř od svého vzniku. Fungují jednoduše – mikrovlny nutí molekuly vody obsažené v jídle se pohybovat, postupně se vypařovat, a tím se jídlo ohřívá.
Dodnes sice nikdo neprokázal, jestli se tímto způsobem skutečně mohou v potravinách tvořit karcinogeny nebo jiné škodlivé látky, jak tvrdí kritici mikrovln, ale ohřívání v mikrovlnce má i tak své limity a některé potraviny se do ní zkrátka nehodí.
"Důležité je naučit se s mikrovlnkou správně pracovat," říká Radek Šubrt, šéfkuchař a majitel několika restaurací. "Potraviny, které obsahují málo vody, jako jsou třeba knedlíky nebo lívance, se v mikrovlnce vysouší zevnitř, a když je ohřejete bez předchozího navlhčení, vyndáte je sice za dvě minuty horké, ale naprosto tvrdé a nepoživatelné."
Přesto má použití mikrovlnek v domácím prostředí svoje jasné opodstatnění. Jsou prostě nepřekonatelně rychlé. V páře se jídlo sice ohřeje tak, že bude dokonale šťavnaté, ale počkáte si minimálně deset minut. Oproti tomu v mikrovlnce je hotovo za dvě minuty. "Podle mě je budeme používat ještě minimálně deset let, protože jsou jednoduše praktické," domýšlí Šubrt.
Upéct pěkně do křupava
I pro zapřisáhlé mikrovlnkáře ovšem stojí pečicí a vařicí novinky za to. Kromě zmíněného DGC jsou to především parní trouby. Oba přístroje používají k pečení vlhké prostředí, které je navíc možné jednoduše uzpůsobit podle potřeb dané potraviny.
Na druhou stranu ale v téhle troubě neupečete vánoční cukroví nebo domácí pečivo.
V tom je právě výhoda DGC, které dokáže péct nasucho i s pomocí páry, a tvoří tak dokonalou kombinaci parní a klasické trouby. A navíc umožňuje, stejně jako moderní parní trouby, péct při nízkých teplotách. "Kdybych si ale měl vybrat, pořídím si radši obě trouby, protože pak můžete využít výhody obou spotřebičů a připravovat zároveň třeba předkrm a hlavní chod," říká Radek Šubrt.
Grilování po japonsku přináší další novinka. Ačkoliv je dnes většina trub i mikrovlnek vybavena vestavěným grilem, skutečnému grilování se jejich používání úplně nevyrovná. Desku tepan, nerezový plát zahřívaný elektrickým proudem a využívaný původně především v asijské kuchyni, znají skoro všichni milovníci suši barů. Odvozuje se od ní i název připravovaných jídel – tepanyaki.
Připravit na ní můžete prakticky všechno, co se dá jakýmkoli způsobem grilovat, ale i opravdu drobné kousky masa nebo mořských plodů, protože u tepanu nehrozí propadnutí grilovací mřížkou.
Cena je zhruba stejná jako u jiných kvalitních grilů, hlavní výhoda tepanu ale spočívá v tom, že se na něm dá bez problémů grilovat doma v kuchyni. A máte-li terasu nebo zahradu, můžete zvolit pojízdný stůl s tepanem.
I u posledních výkřiků kuchyňské techniky, stejně jako u "klasických" technologií, je dobré nevěřit jen reklamním tvrzením. "Jděte na předváděčku, všechno si vyzkoušejte a ptejte se," doporučuje Radek Šubrt.
"Zjistěte, pokud je třeba přístroj dražší, čím se liší od jiných z podobného segmentu, za co vlastně zaplatíte peníze navíc. Při ovládání parních trub například hraje roli, jestli možnost volby začíná na třiceti stupních a postupuje po jednom, nebo na šedesáti a pak je odstupňovaná po deseti," radí kuchyňský praktik.
Aby se spotřebiče domluvily
Podle zkušeností Radka Šubrta se ovšem nakonec jako nejdůležitější neukazuje počet a množství druhů jednotlivých kuchyňských přístrojů, ale jejich schopnost vzájemné komunikace a provázanosti. "V tomhle jsem pro technologickou jednotvárnost," říká kuchař.
Všechny spotřebiče by měly mít podobným způsobem koncipované displeje a ovládací panely, ideálně od jedné firmy. Pohyb v kuchyni se pak výrazně usnadňuje, protože nemusíte podvědomě "přepínat" ze způsobu ovládání mikrovlnky například na sporák.
Horkou novinkou je pak možnost napojení spotřebičů na centrální panel. Toto řešení už patří do technologie takzvaných inteligentních domů, v nichž se hypermoderní technologie nenápadně zapojují do chodu domácnosti a starají se např. o čerstvost potravin v ledničce nebo nastavení osvětlení podle fáze dne.
S pomocí centrálního panelu můžete v kuchyni manipulovat s tolika přístroji najednou, s kolika právě při vaření potřebujete, a ještě třeba přepínat programy v televizi.
