Festival Glow. Katedrála posetá grafitti, zbarvená mešita nebo virtuální světelný chrám

Těžko byste hledali v Evropě město, které je těsněji spojeno se světlem, než je Eindhoven. Nejenže tu již v roce 1870 vznikla první továrna na sirky v Holandsku, ale o pár let později v roce 1891 tu otec a syn Philipsové založili továrnu na žárovky, ze které se postupně stal světový elektronický gigant. Především přítomnost Philipsu potom vtiskla tomuto místu punc města technologií, designu a samozřejmě světla. 

Proto se zde také koná jeden z nejprestižnějších a nejprogresivnějších festivalů světla na světě. Jmenuje se Glow, letos se koná již podvanácté a má nosné téma Sources – Zdroje. Proto také množství projektů zobrazuje vznik a vývoj světla a připomíná jeho zdroje od ohně, přes zápalky a žárovky až po moderní LED osvětlení.

Sviť jakoby by ti patřil svět

Alternativně by se téma festivalu mohlo jmenovat také Oslava chrámů. Ať již těch reálných nebo virtuálních. Ten muslimský posloužil tento rok designérce Ellen de Vries, která se inspirovala verši perského básníka a filosofa z 13. století jménem Rumi a podle jeho verše „Shine like the whole Universe is Yours“ nazvala i své dílo. 

V duchu hesla, že člověk má být především sám sebou, ukazuje mešita, že můžete být sami sebou mnoha různými způsoby. „Nasvícení je někdy tlumené a někdy extravagantní. Někdy je interiér zdůrazněn a budova se zdá být menší, a někdy se budova stává pýchou místa v celé své slávě,“ vysvětluje designérka, která nejprve pracovala pro Philips Lighting, ale později založila svoji společnost The Lux Lab.

Katedrála posetá grafitti

Další chrám, tentokrát křesťanský, slouží jako objekt světelného umění během festivalů snad každým rokem. Katedrála svaté Kateřiny tradičně oslňuje úchvatnými světelnými videoprojekcemi, které ji nejednou celou rozpohybovaly. Tentokrát je ale její obraz statický a neslouží jenom jako plátno, ale hraje hlavní roli v tom smyslu, že její architektura a vitráže oken slouží jako obraz pro samotnou projekci. Německý umělec Daniel Margraf ji obalil ze tří stran jejími vlastními motivy. „Největší grafitti, jakéjsem kdy viděl,“ poznamenal jeden návštěvník.

Inspirace filmem

V centru města před radnicí vznikl zase dočasný abstraktní světelný chrám. Známý umělec Michel Suk se inspiroval filmem Jean Luc Godarda „Pohrdání“ podle stejnojmenného románu Alberta Moravii a na doprovod monumentální hudby k tomuto filmu vytvořil neméně monumentální světelné dílo „Step Into the Light“. Několik desítek obřích lamp vyrobených ve Philipsu a rozmístěných na budovách okolo radničního náměstí dokáže pohybem svých paprsků dosahujících až do výšky 500 metrů vytvořit iluzi, jakoby se divák octl v gigantickém světelném chrámu. „Světlo může transformovat prostor a vytvářet smyšlené nové prostory. Prostornost je téměř emocionální, když jste na radničním náměstí,“ říká umělec.

Blob jako chameleon

V současné době asi nejikoničtější stavba v Endhovenu – známý Blob od italského architekta Massimiliana Fuksase by se zase s trochou nadsázky dala nazvat chrámem moderní architektury a designéři Dirk van Poppel a Jan Fabel se na něm skutečně vyřádili. Jeho futuristická organická forma se skleněnou členitou fasádou se během projekce proměňuje jako chameleon.

Konečně nebyl vynechán ani chrám ze všech nejdůležitějších, a sice ten fotbalový – stadion slavného klubu PSV. A na něm to letos všechno začalo. Právě na stadionu PSV byl festival zahájen a každým večerem se tu koná atraktivní světelné představení s názvem: Once upon a light. Autoři ze skupiny TWOFIFTYK na něm spolupracují s umělci z dalších oborů, aby předvedli příběh města od prvních záblesků a světla žárovky až po crescendo moderních technologií. Tato show je kaleidoskopem světelných projekcí, hudby, tance a speciálních efektů.

Kromě těchto velkých světelných projekcí je ale možné na festivalu zhlédnout množství menších inovativních, překvapujících, romantických, často také hravých a interaktivních projektů, které jsou oslavou světla a moderních technologií.