Husitský svatostánek přitom není jedinou vydařenou budovou, kterou ceněný architekt pro východočeskou metropoli navrhl. Za vidění zde stojí od ještě secesních „sgrafitových“ domů až po Anglobanku ve stylu art deco také několik škol: koželužská, obecná, měšťanská i mateřská. A v neposlední řadě pak Rašínovo gymnázium. Právě v sousedství těchto budov pak poblíž břehu Labe stojí i Ambrožův sbor, dokončený právě před 90 lety.
  |
Kvadratura trojúhelníku
V době, kdy na jeho návrhu Josef Gočár (1880–1945) pracoval, měl již za sebou ve městě nerealizované modernistické projekty Lutherova ústavu a evangelického sboru i návrh protestanského kostela pro Louny (vše 1909 a 1910). Jeho první provedenou sakrální stavbou se však stal právě až velkoryse pojatý Ambrožův sbor.
Komplex stojí na trojúhelníkovém pozemku vymezeném ulicemi Ambrožova, V Lipkách a Nerudova. Na tomto nevelkém prostoru rozehrál architekt mistrovskou kompozici objemů. Do Ambrožovy ulice se obrací symetrická dvojice budov s cihelným průčelím, které navazují svým pojetím na autorovy nedaleké stavby z režného zdiva. Budovy tvoří zázemí sboru – byt biskupa, faráře a kostelníka, dále učebny a obřadní síň. Mezi oběma stavbami je pak umístěna vstupní brána, která vede na malé nádvoří. Následuje příčná krytá chodba, z níž se vstupuje do komorní zahrady obklopené z obou stran kolumbáriem. Pozemek se zde zužuje a vrcholí kostelem.
Ten tvoří štíhlá zvonice situovaná na hlavní osu, s technicistním motivem žaluzií, a chrámová loď v nejzazší – a tudíž nejužší – partii pozemku. Plochostřechá stavba z vyzdívaného železobetonového skeletu je ukončena apsidou a prosvětlena nautickými kruhovými okny. Kostel je pak jako celek krytý bílou vápennou omítkou. Na jednom pozemku se tak střetávají v působivém kontrastu stavby z červených lícovek ve stylu takzvaného holandského racionalismu a v podstatě již funkcionalistický chrámový objekt. Celková kompozice areálu, navrženého symetricky na hlavní podélnou osu, však stále vychází z principů moderního klasicismu, podobně jako tehdejší dílo Jožeho Plečnika na Pražském hradě.
Malý velký chrám
Chrámový interiér je prostý a dnes mu dominuje jednoduchý kříž z bílého skla od Maxima Velčovského. Kampanila je s objektem spojena krytým mostem. Gočárovi se tak na nevelkém a navíc zužujícím se pozemku podařilo vytvořit skutečně mistrovské dílo, jež vytváří i stylový přechod mezi dvěma etapami jeho tvorby.
Slavný architekt si tak mohl vyzkoušet koncept moderní sakrální stavby, který dále mistrovsky rozvinul v Praze-Vršovicích, kde v letech 1927 až 1929 vzniklo jeho nejvýznamnější pozdní dílo: kostel sv. Václava, který vytvořil ve spolupráci se svým žákem Aloisem Wachsmanem.
Sbor kněze Ambrože nebyl poslední Gočárovou hradeckou stavbou. Ve funkcionalistickém stylu pak ještě navrhl budovy na novém moderním Ulrichově náměstí, především protáhlý objekt ředitelství drah, nebo budovy okresních a finančních úřadů při dnešní třídě ČSA – dnes v nich sídlí magistrát.
Krom budov vypracoval spolu se sochařem Ottem Gutfreundem také Masarykův pomník pro stejnojmenné náměstí a v neposlední řadě zpracoval městské územní plány včetně okružní třídy. Ukázalo se, že Kotěrovo doporučení, aby se stal jeho nadaný žák klíčovou osobností při plánování moderního Hradce, známého jako „salon republiky“, bylo prozíravé.
Třebaže nevelký Ambrožův sbor stále zůstává poněkud stranou zájmu, lze jej bez přehánění nazvat klíčovým Gočárovým dílem. O to lepší zprávou je, že do jeho kampanily se v posledních letech postupně vracejí zvony a chrámová část prošla citlivou rekonstrukcí, na niž nyní čekají i budovy zázemí.
