Stejně jako je například Mladá Boleslav spojena s tvorbou Jiřího Krohy nebo Hradec Králové se stavbami Jana Kotěry a Josefa Gočára, je i středočeský Kolín navždy svázán se jménem jednoho významného architekta. V tomto případě se jedná o Jaroslava Fragnera, jednoho z čelných představitelů meziválečné avantgardy.
Vznikaly zde základy genetiky. Čeští architekti obnoví Mendelův skleník v Brně |
V Kolíně samozřejmě nestojí jenom Fragnerovy stavby, ve městě pracovali také další významní architekti, jako byli Josef Gočár, František Roith, Vladimír Grégr nebo dvojice František Stalmach a Hanuš Svoboda, ale vždy se jednalo o autory jediné stavby. To pražský rodák Jaroslav Fragner (1898–1967) tu zanechal mnohem větší stopu. V průmyslovém městě nad Labem měl nejen rodinné kontakty, ale především vazbu na významnou osobnost: Ing. Václava Budila, ředitele Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO). Projektoval mu krásnou funkcionalistickou vilu.
  |
Kdysi jsem ji navštívil, ještě v době, kdy v ní žila paní Budilová. Dům v romantické zahradě má lapidární tvar horizontálního hranolu s předstupující prosklenou zimní zahradou. Na stěnách obývacího pokoje visely obrazy našich předních malířů. Později jsme se snažili zachránit zahradu vily, která měla ustoupit rozšířené silnici, což se naštěstí podařilo.
Na továrnu s modernou
Díky Budilovi získal Jaroslav Fragner pozvání do architektonické soutěže na novou elektrárnu na břehu řeky. Soutěž vyhrál a od počátku třicátých let po etapách realizoval jedinečný areál, jenž stále patří k nejzdařilejším příkladům funkcionalistické industriální architektury v Evropě, a to přesto, že řada původních prvků později zmizela.
Architekt svůj koncept postavil na kontrastu velkých bílých kubusů a ocelových nýtovaných partií turbínové haly. Komplexu vévodí komín, v tehdejší době nejvyšší v Evropě. Fragner tak dokázal, že i tovární objekt může působit moderně, aniž by zakrýval svou funkci. Navázal tak na podobné snahy nizozemských architektů Johannesa Brinkmana a Leenderta van der Vlugta (tabáková továrna Van Nelle v Rotterdamu).
Zlatý fond architektury na evropské úrovni? České zdravotnické areály z první republiky |
V další etapě z konce třicátých let je patrný i vliv Fragnerovy cesty do USA a jeho setkání s tvorbou Franka Lloyda Wrighta (dnes již zakryté pilíře ve tvaru „V“). Elektrárna ESSO doslova fascinovala avantgardní fotografy, jako byli Josef Sudek nebo Eugen Wiškovský, kteří na svých snímcích volili často šikmé kompozice ve stylu poetiky Bauhausu nebo odrazů stavby na hladině Labe. Pro stejného investora pak architekt navrhl ještě několik transformačních stanic v kolínském regionu.
Třetí výjimečnou kolínskou realizací architekta Fragnera byl poměrně drobný objekt s prodejnou automobilů značky Tatra pro firmu Tatra–Skoch z let 1930–1932. V dolní partii prosklený bílý kubus stojící u výpadovky na Prahu ozvlášťňují připojené terasy a schodiště dynamických tvarů. I ten se dočkal hojných publikací v avantgardních revuích doma i v zahraničí. Stavba byla později poškozena necitlivými adaptacemi, dnes slouží jako prodejna zahradnické techniky. Pro Kolín Jaroslav Fragner vypracoval také řadu urbanistických projektů rozvoje a projektoval několik méně výrazných staveb během války a krátce po ní.
Z Kolína na Podkarpatskou Rus
Kromě Kolína zanechal Jaroslav Fragner své stopy také v Praze, kde se zabýval urbanismem Barrandova a realizoval tam jeden rodinný dům, byl rovněž autorem paláce Merkur v Revoluční ulici a v pražském satelitu Dolní Měcholupy postavil továrnu na léčiva. K jeho mimopražským realizacím patří Budilova letní vilka v Kostelci nad Černými lesy, série víkendových domků v Nespekách nebo škola v Českém Těšíně. Spolu se sochařem Vincencem Makovským také vyhrál soutěže na pomník TGM v Praze (1938) a na parlament na Letenské pláni (1946). A v Mukačevu na Podkarpatské Rusi již v polovině 20. let projektoval moderní konstruktivistickou nemocnici, která tam funguje dodnes.
Stalo se před 100 lety. Co se odehrálo na české architektonické scéně v roce 1920? |
Po válce se Fragner stal nástupcem svého učitele Josefa Gočára na pražské Akademii výtvarných umění, kde působil až do roku 1967. Vyučoval třeba Alenu Šrámkovou nebo Evu Jiřičnou, které na něj vzpomínají jako na mimořádnou osobnost, jež vychovávala své žáky k promyšlenému řešení stavby od celku až po sebemenší detail. K jeho ceněným stavbám patří citlivá rekonstrukce a dostavba areálu pražského Karolina či úpravy Pražského hradu, kde navrhl dlažbu II. nádvoří a adaptoval Střední křídlo Nového královského paláce (Široká chodba, Fragnerova síň, reprezentační salonky).
Jaroslav Fragner byl v meziválečné éře členem řady avantgardních sdružení – Puristické čtyřky nebo Devětsilu –, byl také posledním předsedou spolku výtvarných umělců Mánes. Pohřben je na vyšehradském Slavíně.
