130 let

Casu Borsani navrhl významný italský designér Osvaldo Borsani pro svého otce v roce 1940. Leží nedaleko Milána, ve městečku Varedo, kde vlastnil Borsani mladší i továrnu na nábytek. | foto: Archiv Casa Borsani

Italský modernista Osvaldo Borsani. Výstava vzdává hold jednomu z největších mistrů designu

Design
  •   5:51
Muzeum designu Triennale v Miláně vzdává hold jednomu z největších mistrů italského designu minulého století. Velkou retrospektivou, která se koná do 15. září, se v prostorách ikonické budovy v Parco Sempione představuje rozmanitá tvorba Osvalda Borsaniho (1911–1985).

Význam díla Osvalda Borsaniho se v posledních letech přehodnocuje. Autor, který je znám především svým nábytkem z padesátých a šedesátých let, je totiž stejně důležitý i pro svou ranou dekorativní tvorbu. Borsani se narodil ve Varedu v roce 1911, vystudoval polytechniku v Miláně a od počátku třicátých let se zaměřil na produkci nábytku, charakteristického syntézou modernistických přístupů a důrazu na dekorativní stránku. 

Borsani vyráběl exkluzivní nábytkové solitéry, určené pro movitou klientelu a její privátní rezidence. Ve své práci designér navázal na zručnost výrobců aristokratického nábytku, jehož tradici přetvářel do mnoha rozličných moderních forem. Jako architekt byl Borsani ovlivněn ideou „Gesamtkunstwerku“, tzv. totálního uměleckého díla, a ve svém díle tak věnoval pozornost všemu – od celkové architektury, designu interiérů a samostatného nábytku až po uměleckou výzdobu. V designu svých rezidencí vytvářel absolutně překvapivé celky teatrálního charakteru, manýristických expresí i čistého moderního designu.

V designu svých rezidencí vytvářel absolutně překvapivé celky teatrálního...
Casu Borsani navrhl významný italský designér Osvaldo Borsani pro svého otce v...

Tato kapitola Borsaniho tvorby nebyla dosud zdaleka reflektována tak jako jeho přínos v letech pozdějších. A právě první ucelená retrospektivní výstava tohoto výjimečného tvůrce nechává dostatek prostoru pro jeho méně známé práce.

V hlavním výstavním prostoru Triennale se představují stovky Borsaniho nábytkářských děl, a to v instalaci slavného britského architekta Normana Fostera. Ta se sestává z racionální pravoúhlé struktury bílých kostek navršených na sebe, které jsou zároveň piedestalem pro vystavené exponáty. V instalaci se ozývá odkaz amerických minimalistů, jmenovitě díla Sola LeWitta, jehož čisté elementární struktury nechávají vyznít rozmanitost Borsaniho díla.

Až do poválečné doby zasvětil Borsani svou tvorbu luxusnímu dekoratérskému umění, vyráběnému na míru. V jeho tvorbě se odráží vlivy art deca, futurismu i modernismu a tehdejšího současného umění. A to byla právě Borsaniho specialita. Již od počátku své nábytkové tvorby spolupracoval na jednotlivých kusech nábytku nebo interiérech s věhlasnými představiteli italského umění. Borsaniho nejoblíbenějším spolupracovníkem byl především Lucio Fontana, argentinský výtvarník, který odešel před válkou do Milána a tam patřil k nejaktivnějším tvůrcům své generace.

Ještě dřív, než se proslavil svými experimenty „Concetto Spaziale“, v nichž propojoval malbu a prostor, se věnoval organičtějším a dekorativnějším formám sochařského projevu. Pod vlivem surrealismu a abstraktního sochařství vytvářel bronzové či keramické skulptury, ve kterých se figurace ztrácela ve víru expresivních a abstraktních forem. To byla ideální kombinace s Borsaniho luxusním nábytkem. Fontana pro něj vytvářel reliéfy, madla či bronzové konstrukce. Často spolupracovali i na celých interiérech, do nichž Fontana navrhoval osvětlení i velkoformátové umělecké panely.

Pak ale přišel zlom. V roce 1953 se Borsani rozhodl zanechat své elitářské tvorby a začal se věnovat výrobě nábytku pro masy. Se svým bratrem Fulgenziem založil značku Tecno – a už u prvních kolekcí se setkal s obrovským úspěchem. Tecno byla jedna z celé řady nových nábytkářských značek, které v této době v Itálii vznikaly a posouvaly podobu a funkci nábytku zcela novým směrem. Borsaniho slavné designy z této doby se vyznačují především univerzálností, lapidárností konstrukce i formy a zejména neobyčejnou možností sofistikovaného nastavení a proměnlivosti. Nábytek se dá lehce skládat a pouhým dotykem lze měnit jeho polohu i funkci. V tomto smyslu jsou největšími ikonami křesílko P40 s polohovatelným sedákem, opěrákem i podnožkou nebo pohovka D70, která se zase dá velmi lehce proměnit v prostornou postel.

Borsani vyráběl exkluzivní nábytkové solitéry, určené pro movitou klientelu a...

V následujících letech se Borsani věnoval už pouze vývoji technologicky racionálního a dotaženého nábytku, který sloužil především v prostředí kanceláří a korporátních prostor. Navrhoval rozlehlé interiéry pro korporátní firmy, instituce či vládní organizace. Tato podoba tvorby mu pak zůstala až dodnes, kdy je Tecno stále respektovaným jménem na italském nábytkářském trhu.

V rámci výstavy se také veřejnosti otevírá ještě donedávna nepříliš známá Casa Borsani, vila, kterou designér navrhl pro svého vlastního otce v roce 1940 nedaleko Milána, v městečku Varedo. Zde měl Borsani také vlastní fabriku, kde vyráběl svá dekorativní díla. Casa Borsani je jedním z nejlépe zachovaných příkladů italského modernistického interiérového designu, kde jsou k vidění unikátní návrhy, které designér již nikde jinde nezopakoval. Umělecká výzdoba od Lucia Fontany nebo Arnalda Pomodora též nechybí. Výstava v Miláně trvá až do 15. září. Nenechte si tak ujít možnost poznat celoživotní dílo jednoho z nejvýznamnějších tvůrců italské moderny.

Autor:
  • Mohlo by vás zajímat