Jak bydlí designéři: skleničky od popelnice a 70 let stará Monstera

„Mám rád dřevo a autentické prvky, které lidé v domech zachovávají. Což byla určitě přednost tohoto bytu, když jsem se pro něj rozhodoval. Nejsem příznivcem studených moderních bytů, kde trvá dost dlouho, než se prostor tak nějak zabydlí a zosobní,“ vysvětluje designér, kvůli čemu si byt vybral.

12 fotografií

Ačkoli byt není velký, působí vzdušným dojmem. „Snažím se doplňky spíše moc nenakupovat. Nechat přirozeně plynout situace a příležitosti, díky kterým pak na jednotlivé kousky narazím a přinesu si je domů, ani nevím jak,“ říká hned v úvodu. Nicméně jeho profese se projevuje v tom, co už doma má. „Už od studijních let na UMPRUM toho s sebou vláčím až až a neustále se snažím některých věcí zbavovat. Často bojuji s kapacitou prostorů. Rozhodně fandím českým platformám, které nabízejí produkty a doplňky od mých kolegů designérů, jako jsou Deelive, Qubus design store nebo třeba Coverover, kde jsou i zahraniční značky,“ dodává.

Vybrat nejoblíbenější místo v bytě ale pro něj jednoduché není. „Cítím se tak nějak komplexně všude dobře. Pokud bych měl ale přece jen vypíchnout jeden ‚kout‘, bude to asi prostor s pracovním křeslem a stolem u okna, kde trávím nejvíce času a vymýšlím všechny nové projekty,“ usmívá se. S nábytkem je to jednodušší. „Jestli mám být opravdu upřímný, nejraději mám postel. Když ale nebudu tak přízemní aposnažím se, řeknu nejspíš vzorovaná židle, která byla součástí kolekce z mé diplomové práce, vytvořil jsem ji v rámci projektu. Existuje jen jeden kus – originál.“

Sedmdesát let stará Monstera

Rád má i květinu Monsteru, kterou dostal od své babičky. Ta ji prý před lety dostala od své babičky, v rodině se tedy předává mezi generacemi již 70 let.

Kousky od popelnic nesbírá, prý na to nemá štěstí. „Spíše se mi stává, že na návštěvě u přátel začnu něco obdivovat a pak se dozvím, že je to přesně nějaký ‚nalezenec z ulice‘. Tak pak jen tiše závidím. Pár drobností ale mám – třeba skleničky nebo zarámovaný plakát.“