„Tuto nemovitost, která si přeci jen po 25 letech vyžádala důkladnou rekonstrukci, jsme si pořídili teprve nedávno. Architekti, při navrhování těchto maximálně funkčních rodinných řadovek, kladli důraz na kvalitu a praktičnost,“ vysvětluje designérka.
Celý komplex se nachází v elitní bělehradské čtvrti plné květin a zeleně. Odtud zřejmě pochází název výstavby. „Kvůli svému pracovnímu vytížení se obydlím nemůžu příliš zabývat, takže když jsem navrhovala nový interiér, snažila jsem se udělat vše tak, aby mi péče o domácnost zabrala minimum času. A protože mám ráda minimalismus ve všem, ne jen v navrhování šperků, ale i v jídle, v módě, v množství věci, které v životě potřebuji, zvolila jsem jednoduchý, čistý, moderní styl. Ten také nejlépe korespondoval se samotnou architekturou a některými prvky, které jsem v domě zachovala,“ říká Komatović.
Například nadčasové schodiště z masivní kovové „tovární“ konstrukce, dřevěných fošen a zábradlí z ocelových lan spojených karabinami, které je obklopeno prosklenými stěnami, nebo prosklené „francouzské“ dveře dělící předsíň a obývací místnost.
„Samotné místnosti v domku nejsou velké, ale díky četným velkým oknům působí prostory vzdušně a prosvětleně. Co se barev týče zvolila jsem neutrální odstíny, šedou, bílou a černou, jako pozadí pro detail v podobě hořčicově žlutých židlí. Mám ráda skandinávský design, a tak jsem většinu zařízení pořídila v IKEA, což mi ušetřilo i spoustu času, protože většinu toho dokážete pořídit v hezkém designu na jednom místě. Dle vlastních návrhů jsem si nechala udělat skříně a obě knihovny, stejně jako koupelnové stoly z plného dřeva se šuplíky a policemi na ručníky. Na ty jsem obzvlášť pyšná,“ vyjmenovává designérka.
Jak bydlí designéři: Pracovna na střeše a sbírka kšiltovek. To je byt Elišky Podzimkové |
A dodává: „V celém domě jsou, jako osvětlení, použity lodní lampy v různých tvarech. Ty mě opravdu baví. V podobě mozaikových dlažeb od české firmy Rako a světle šedých spínačů a zásuvek ABB, které splývají se stěnami ve stejném odstínu, jsem si do Bělehradu přivezla i kus domova. První co uvidíte, když vejdete do našeho domku, je plakát od Alfonse Muchy, který je v naší domácnosti takovým symbolem našeho česko-bosenského svazku. Mucha ho v roce 1900 vytvořil pro vystavovatele z Bosny a Hercegoviny, kteří tehdy přijeli do Paříže prezentovat své suvenýry na mezinárodní výstavu. Já jsem ho pořídila při vystavení Slovanské epopeje v Obecním domě. Zbylé zdi jsem ozdobila plátny větších rozměrů, z vlastní tvorby.“
V ložnici visí obraz, který designérka namalovala manželovi k jeho 45. narozeninám. „Je to pohled z jeho dětského pokoje v Sarajevu. Na obraze jsou vidět dětské ruce jak jezdí autíčky po okenním parapetu. Na ostatních obrazech jsou převážně vypodobněny děti z nelehkým osudem. To je téma, kterým se na mých obrazech zabývám,“ podotýká.
Další zajímavostí jsou vojenské bedny, které v baráčku zůstali po předchozím majiteli. „U mě v ateliéru je jedna z nich, která zřejmě sloužila k úschově zbraní. Zbylé dvě jsou na terase a slouží jako stolek a sezení. Pochází z roku 1990. Nejsem milovníkem sošek, mystiček, šálků, a tak dále, ale musím přiznat, že keramickým unikátům z Gallery 1250° jen zřídka kdy odolám,“ říká Komatović.
„V podkroví mám svůj ateliér, kde trávím nejvíce času, to je mé království. Tady navrhuji šperky, fotím, upravuji fotografie, maluji a věnuji se grafickému designu. Nemám ráda, když mi do něj někdo vstupuje, už i proto, že tam mám většinou „tvůrčí nepořádek“. Je to můj prostor v oblacích, kde ze střešních oken vidím pouze koruny stromů a v dáli zalesněný kopec. Výjev jak ze středověkého obrazu. Dalším mým oblíbeným prostorem je kuchyň, protože mám ráda vůni domácího jídla a tudíž ráda vařím. Tam si chodím zrelaxovat mysl. A samozřejmě terasa, místo, kde se scházíme z přáteli, nebo jen tak lenošíme a debatujeme o všem možném,“ dodává na konec.