Neděle 3. listopadu 2024, svátek má Hubert
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Jak bydlí designéři: bělehradská řadovka, zeleň a vojenské bedny. Tak bydlí Daniela Komatović

Design

  6:18
Ze dvou domů, které přes rok střídavě obývá, vybrala řadovku v Bělehradě, od manželské dvojice srbských architektů Darka a Milenije Marušić. „Jedná se o řadovou výstavbu „Cvečara“ (Květinářství) určenou pro vysloužilé jugoslávské generály, která vznikla v letech 1989 - 93. Asi proto také průměrná tloušťka stěn v tomto komplexu řadových domků dosahuje skoro 50 cm, díky čemuž má stavba skvělé izolační vlastnosti a zároveň v nás vyvolává dojem bezpečného bunkru,“ říká designérka Daniela Komatović.

Designérka Daniela Komatović v podkroví, kde má svůj ateliér foto: Archiv Daniely Komatović

Na ostatních obrazech jsou převážně vypodobněny děti z nelehkým osudem. To je...
Na ostatních obrazech jsou převážně vypodobněny děti z nelehkým osudem. To je...

„Tuto nemovitost, která si přeci jen po 25 letech vyžádala důkladnou rekonstrukci, jsme si pořídili teprve nedávno. Architekti, při navrhování těchto maximálně funkčních rodinných řadovek, kladli důraz na kvalitu a praktičnost,“ vysvětluje designérka. 

Celý komplex se nachází v elitní bělehradské čtvrti plné květin a zeleně. Odtud zřejmě pochází název výstavby. „Kvůli svému pracovnímu vytížení se obydlím nemůžu příliš zabývat, takže když jsem navrhovala nový interiér, snažila jsem se udělat vše tak, aby mi péče o domácnost zabrala minimum času. A protože mám ráda minimalismus ve všem, ne jen v navrhování šperků, ale i v jídle, v módě, v množství věci, které v životě potřebuji, zvolila jsem jednoduchý, čistý, moderní styl. Ten také nejlépe korespondoval se samotnou architekturou a některými prvky, které jsem v domě zachovala,“ říká Komatović. 

Například nadčasové schodiště z masivní kovové „tovární“ konstrukce, dřevěných fošen a zábradlí z ocelových lan spojených karabinami, které je obklopeno prosklenými stěnami, nebo prosklené „francouzské“ dveře dělící předsíň a obývací místnost. 

„Samotné místnosti v domku nejsou velké, ale díky četným velkým oknům působí prostory vzdušně a prosvětleně. Co se barev týče zvolila jsem neutrální odstíny, šedou, bílou a černou, jako pozadí pro detail v podobě hořčicově žlutých židlí. Mám ráda skandinávský design, a tak jsem většinu zařízení pořídila v IKEA, což mi ušetřilo i spoustu času, protože většinu toho dokážete pořídit v hezkém designu na jednom místě. Dle vlastních návrhů jsem si nechala udělat skříně a obě knihovny, stejně jako koupelnové stoly z plného dřeva se šuplíky a policemi na ručníky. Na ty jsem obzvlášť pyšná,“ vyjmenovává designérka. 

Jak bydlí designéři: Pracovna na střeše a sbírka kšiltovek. To je byt Elišky Podzimkové

A dodává: „V celém domě jsou, jako osvětlení, použity lodní lampy v různých tvarech. Ty mě opravdu baví. V podobě mozaikových dlažeb od české firmy Rako a světle šedých spínačů a zásuvek ABB, které splývají se stěnami ve stejném odstínu, jsem si do Bělehradu přivezla i kus domova. První co uvidíte, když vejdete do našeho domku, je plakát od Alfonse Muchy, který je v naší domácnosti takovým symbolem našeho česko-bosenského svazku. Mucha ho v roce 1900 vytvořil pro vystavovatele z Bosny a Hercegoviny, kteří tehdy přijeli do Paříže prezentovat své suvenýry na mezinárodní výstavu. Já jsem ho pořídila při vystavení Slovanské epopeje v Obecním domě. Zbylé zdi jsem ozdobila plátny větších rozměrů, z vlastní tvorby.“ 

V ložnici visí obraz, který designérka namalovala manželovi k jeho 45. narozeninám. „Je to pohled z jeho dětského pokoje v Sarajevu. Na obraze jsou vidět dětské ruce jak jezdí autíčky po okenním parapetu. Na ostatních obrazech jsou převážně vypodobněny děti z nelehkým osudem. To je téma, kterým se na mých obrazech zabývám,“ podotýká. 

Další zajímavostí jsou vojenské bedny, které v baráčku zůstali po předchozím majiteli. „U mě v ateliéru je jedna z nich, která zřejmě sloužila k úschově zbraní. Zbylé dvě jsou na terase a slouží jako stolek a sezení. Pochází z roku 1990. Nejsem milovníkem sošek, mystiček, šálků, a tak dále, ale musím přiznat, že keramickým unikátům z Gallery 1250° jen zřídka kdy odolám,“ říká Komatović. 

Další zajímavostí jsou vojenské bedny, které v baráčku zůstali po předchozím...

„V podkroví mám svůj ateliér, kde trávím nejvíce času, to je mé království. Tady navrhuji šperky, fotím, upravuji fotografie, maluji a věnuji se grafickému designu. Nemám ráda, když mi do něj někdo vstupuje, už i proto, že tam mám většinou „tvůrčí nepořádek“. Je to můj prostor v oblacích, kde ze střešních oken vidím pouze koruny stromů a v dáli zalesněný kopec. Výjev jak ze středověkého obrazu. Dalším mým oblíbeným prostorem je kuchyň, protože mám ráda vůni domácího jídla a tudíž ráda vařím. Tam si chodím zrelaxovat mysl. A samozřejmě terasa, místo, kde se scházíme z přáteli, nebo jen tak lenošíme a debatujeme o všem možném,“ dodává na konec. 

Autor: