Jak bydlí designéři: byt v bývalé dělnické kolonii, krásná zahrada a stolek po prarodičích

Když se do bytu nastěhovali, všechny opravy si udělali s manželem sami. „Vzhledem ke stáří bytu bylo třeba udělat znovu rozvody elektřiny i vody a celý byt kompletně zrenovovat. Všechno jsme dělali sami - rozvody, podlahy, obložení koupelny i kuchyně, skříňky na míru. Díky tomu jsme mohli být kreativní a udělat si byt podle představ. Nebyli jsme nuceni vybírat vždy v rámci nabídky firem a například obklady v kuchyni - obyčejné šedé dlaždičky - jsme sehnali v těchto rozměrech jen na Aukru a oživili je položením v netypickém směru,“ vysvětluje designérka. 

Velkou část nábytku pořídila šperkařka v IKEA. „Některé kousky jsem vyměnila za prsten nebo koupila od kolegů na designových akcích. Tímto způsobem jsme získali čelo postele vyrobené z palet a kartonový lustr do obýváku. Díky bartrové spolupráci mám také pár obrazů. Většina jich ale vznikla v ateliéru malby na UMPRUM, kde jsem studovala,“ vyjmenovává Adéla Schicker. 

Nejraději má konferenční stolek v obýváku po prarodičích. „Máme po nich i velké zrcadlo a noční stolky. Takže to, co nese (naší) historii a sloužilo generace před námi se samozřejmě cení. Pak máme moc rádi bytelnou pohovku v retro stylu Domark, její kvalita se odráží ve vysoké ceně, ale měli jsme to štěstí ji v perfektním stavu koupit z druhé ruky,“ říká designérka. 

A doplňky? Ty prý většinou dostává darem od přátel nebo rodiny, některé jsou dědictví po prarodičích a něco málo jsme koupila v bazaru. „V bytě máme japonské vějíře a misky, které fungují jako dekorace v knihovně. také pár originálních kaligrafií, vše od manžela mé sestry, které z Japonska pochází,“ usmívá se Schicker. 

Do bytu by si prý klidně něco odnesla i od popelnice, ale bohužel se jí to zatím nestalo. „Já bych si věci odnesla hned, ale můj muž by mě od popelnic tahal pryč,“ dodává na konec designérka.