Jak bydlí designéři: kousky z tělocvičen, houpačka v obýváku a skvostné átrium

„Nejraději trávím čas v obývacím pokoji na gauči, který už toho má hodně za sebou. Nejdříve byl léta v pokoji u babičky mého manžela. Pak putoval do ateliéru, kde manžel pracuje a nakonec jsem byla ráda, že jsme si ho mohli přivézt zpátky do našeho bytu. Je zelený, trochu prosezený, ale parádní. Odpočinek na něm je dost výjimečný, protože čas na válení, nebo čtení moc není. O to víc si to pak užívám,“ usmívá se.

Zuzana je velmi šikovná, sama si do bytu navrhla a zrealizovala potisk stěny nebo dekorace do dětského pokoje. „Mám moc ráda ten proces, kdy můžu něco vytvořit nebo být alespoň u toho,“ říká.

Její manžel si chválí jídelní kout. „Nejraději sedávám u stolu v kuchyni v centru dění, všude na dosah a zároveň schovaný za stěnou mezi obývákem a kuchyní. Je tu dobré světlo a je to takový multifunkční prostor,“ říká krajinný inženýr.

Doplňky do bytu kupují společně a dotvářejí jimi atmosféru. „Některé věci jsou z různých malých krámků, cest, mám rád IKEA,“ říká Jiří. Jeho žena ale dodává: „Doplňky vybírám tak, aby byly praktické nebo k nim mám nějaký citový vztah. Nekupujeme doplňky jen tak, abychom zaplnili nějaké místo. Mám ráda lampu u mého pracovního stolu od Frandsen, světlo Nordlux nad kuchyňským stolem, něco máme z design marketů, třeba vázu SRNA. Spoustu zajímavých věcí si přinesl do bytu můj manžel. Jedna z nich je lampa od japonské výtvarnice.“

Občas se manželům líbí něco, co bylo odloženo u popelnic. Zuzana se trochu ostýchá takové věci odnést domů, ale touha vrátit znovu život krásným věcem, převáží. „Popelnice ale nejsou to správné místo, tam už bývá pozdě. Největší lákadlo je sběrný dvůr, kam lidé vozí věci, se kterými se prostě nechtějí dál zabývat. Zajímavý úlovek je třeba zesilovač, který s jedním kabelem a drobným zařízením na bezdrátový přenos ozvučil náš obývací pokoj,“ vysvětluje Jiří.

A jeho žena hned zmiňuje poslední úlovek. „Ten máme z loňské dovolené v italském městě Levanto. V postranní uličce starého městečka jsem objevila odložené staré dřevěné židle. Hned jsem věděla, že by se s nimi dalo něco pěkného podniknout. Netroufla jsem si na nic, až po hodině jsem to řekla manželovi a rozjeli jsme akci. Nejdřív jsme museli ověřit, že jsou opravdu na vyhození a pak jsme je donesli k autu, navázali na střechu a pěkně s nimi dojeli až domů. Bohužel byly kompletně prožrané od červotoče, takže je nejdříve čekala ozařovna na zbavení škůdce a pak kompletní zpevnění a přečalounění. Židle jsou v zimní zahradě a vypadají skvěle.“

A nejoblíbenější kus nábyku? Zuzana miluje svůj pracovní stůl a industriální židli. „Je z dílny mého táty, jen jsme ji trochu očistili. Dílny mám moc ráda a ta židle mi ji připomíná. Sedávám na ní, když něco vymýšlím. Je z ní přes stůl hezky vidět na ulici. Mám ráda, když vidím pohyb a lidi. Když si k tomu dám kávu, nemá to chybu,“ vysvětluje designérka.

„Také miluji tělocvičny, po bytě se nachází různé nástroje od žebřin, dvou houpaček, gymnastickou kozu až po kruhy. V ložnici máme starší perský koberec a několik obrazů,“ doplňuje Zuzana.

Dvorek si manželé spolu s širší rodinou rekonstruují postupně. Návrh úpravy dvorních objektů je dílem Jiřího otce - architekta, povedlo se ozelenit i šikmou střechu samotných staveb. Zelená střecha je dílem Jiřího. Kouzlo atria příjemně dotváří kombinace starých a nových prvků. Vedle vintage lavičky najdeme zelenkavou lavici, jejíž spoluautorem je Jiří sám. „Při navrhování zahrad nám došlo, že postrádáme nadčasový, ale barevně výrazný prvek do zahrady, který by se stal pointou místa. Tak jsme si ho vyrobili,“ vysvětluje Jiří.

Atrium ještě doplňují umělecká díla od kamarádů sochařů. „Nedávno se k nám nastěhoval i bronzový Mazlík od kamaráda Michala Trpáka“, uzavírá Jiří vyprávění o svém příjemném bydlení na pražském Břevnově.